Toulky na KOZÍM DECHU

    ART kavárna Avatarka  -    PROSTĚJOV

BESEDA V MOTOBARU - BRNO

Všichni jste zváni na promítání a povídání o cestě do Turecka u škopku piva. Zváni jsou všichni příznivci dvou kol včetně mopeďáků, půldecáků a samozřejmě kámošů z naší skupiny Jawa350Tour (kluci z Moravy je to u vás) i další

nejen free cestovatelé. 

Více info: https://www.facebook.com/events/376336919610345/

Obecní dům Líně u Plzně 33021

Rádi bychom Vás všechny pozvali na příjemné vyprávění a besedu s naším kamarádem, Jindrou Musilem, který na svém statečném mopedu Stadion S11 procestoval velký lán světa.Tato beseda bude zaměřena na Jindrovu cestu ze středu Čech po státech jižní Evropy.
Druhá část besedy bude prezentovat plánovanou trasu a místa, která navštívíme při naší letošní expedici MONTENEGRO 2019. (27.6.2019-14.7.2019) Kdo alespoň trochu o této expedici přemýšlí, tak na této besedě rozhodně nesmí chybět :)

Vstupné na besedu je zdarma.
V sále je možné zakoupit občerstvení.

Těšíme se na VÁS :)

Cestovatelský večer ve Východních Čechách

na téma :

CESTA ZE STŘEDU ČESKA ZA HRANICE EVROPY a neb jak jsem přišel v Rumunsku o panictví a jak jsem v Řecku hlídal běžence.

povídání o dvouměsíční  cestě do Turecka 3500 km na  mopedu Stadion S 11 z roku 1959 

večerem nás bude provázet Jindra Musil součástí večera bude promítání fotografií + video z cest 

promitání bude probíhat v sále pohostiství Na Nové v obci

Nepolisy u Chlumce nad Cidlinou 

vstupné zdarma 
točené pivo nealko a drobné občerstvení v přilehlé restauraci 

info na:

https://www.facebook.com/events/474680143026317/?active_tab=about

akce je určena pro širokou veřejnost všichni jste srdečně zváni

018     CESTA ZE STŘEDU ČESKA AŽ ZA       HRANICE EVROPY 2018

Konečně je konec zimy a je tu léto alespoň podle počasí. Tak to balím a vyrazím.Letošní cesta bude začínat od geografického středu Česka a povede na jih a východ. Žádný spěch, žádné termíny, až se vrátím tak se vrátím. Cesta je cíl a doufám, že bude pěkná a dlouhá.

Ještě poznámka jako minule. Vše je psané na mobilu,  tak tu budou překlepy a nebo tam skočí i jiné slovo. Hlavu si lámat nebudu a komu to bude vadit tak ať to nečte

2018 06 07

Tak jsem  opět vyrazil na cestu.Pěkně na pohodu, žádný spěch.Po 40 km pauzy na chlazení a rovnání kostí. Jsem zvědavý jak dlouho nám to vydrží. První v Neveklově u rybníka, druhá ve Vlašimi na oběd a třetí konečně na restartu cesty na středu Česka.Další v Polné koupím jídlo a jedno PET pivo k večeři a jedu spát do lesa k Třebíči. Vybalím hamaku a v mžiku je ležení, na přespání po cestě je víc než super. Již se začíná stmívat tak si nasazuji čelovku a přetahuji ji přes hlavu na krk. V noci bude po ruce. Čelovka Fenix LH 26 R kterou používám je malá a  velice výkoná na cestování a bivakování víc než ideální.

203,1 km ( 122,2 km na restart)

6.31.02

31,16 km/ h

6 l ( v nádrži)

2018 06 08

Ráno balím a jedu tankovat do Třebíče. Potom směr Dukovany okouknout elektrárnu a cestou k Mírovi do vinného sklepa se zastavují ve  Věstonicích.

149,44 km

4.45.56

31,35 km/h

6 l

2018 06 09

Spal jsem u Míry ve sklepě a v noci byla pěkná bouřka tak Lucifer venku zmokl. Do vinného sklepa jsem ho nechtěl dát aby nenačichl benzínem a déšť jsme nečekali. Ráno ždímu rukavice, tašky jsou vodotěsné a fungují, rukavice byly pod gumicukem na nich. Konečně vyrážím za hranice nejen všedních dní. Na Slovensku chvíli prší tak se schovávám k pumpě. Po asi 190 km opouštím Slovensko a V Komárnu krásným mostem projíždím do Maďarska. Dnes končím u jezera nedaleko města Bodajk zase na stromě v hamace. Po pár prvních nocích v hamace musím uznat, že je to super na nocování. Jsem v ní součástí přírody, kterou můžu sledovat z postele do setmění a pak usnout s výhledem na oblohu plnou hvězd. Pro motorkáře je výhoda postavení během jedné minuty. Já koupil hamaku DD Hammocks kterou v České republice zastupuje  NATURA - NUOVA a myslím, že to byl nejlepší nákup v letošním roce.

268.3 km

8.26.45

31,76 km/h

5 l

2018 06 10

V noci nepršelo, tak žádný problém.Ráno odjíždím rozbahněnou cestou po louce. Několik dní tu pršelo a je to vidět. Na polích jsou bažiny, nebo je úroda poválená po zemi. Před polednem dojíždím opět k Dunaji. V restauraci si dávám oběd s výhledem na další most přes Dunaj po kterém pojedu. Dnes prvně využívám službu Couchsurfing a jedu k Miklóšovi. Mám domluvené setkání s ubytováním a dnes psal ať přijedu kdy budu chtít, ale od páté budeme na zahradě grilovat, tak ať to stihnu.

177,67 km

5.39.56

31,35 km/h

2,5 l

2018 06 11

Setkání s Miklósem bylo příjemné. Má dva dospělé syny, tak přišli i s přítelkyněmi. Posezení dobré jen jsem se malinko ztrácel v rozhovoru, no vlastně asi dost. Večer jsme vzali kola a jel mi ukázat dům , kde se narodil a dnes po rekonstrukci tam bydlí jeden ze synů s těhotnou přítelkyní. Pak mi ukázal dům druhého syna, který je ve velké rekonstrukci. Říkal, že tady v jejich městě nyní žije asi devět tisíc obyvatel, ale před několika lety jich bylo patnáct tisíc. Mladí odchází za lepším do velkých měst. On je rád, že kluci zůstali doma a jsou kousek od jeho domu, který mu kdysi postavil táta, kde jsem spal. Přejíždím hranice do Srbska a hned první město Subotnica mi překvapí jak je pěkné plné stromů restauraci obchodů a jak žije. Neměl jsem takovou představu o Srbsku. Proti Maďarsku velký rozdíl. Jedu do Kikindy, kde mám domluvené další ubytování. Konec cesty valím, za mnou je velký bouřkový mrak a asi tam prší. Celých 48 km mu ujíždím asi stejně daleko za mnou. V Kikindě dáváme Lucifera do garáže, dávám sprchu a se slovy co chci na pití říkám jdeme do konoby na pivo a platím já. Ty mi ukážeš město. Djura je pohodář. Povídáme o mých cestách a o tom jak byl na treku v Nepálu. Uvaří večeři a pouští hodinové video z Nepálu super sestříhané a ozvučené. Takřka v půlnoci jdeme spát.

150,59 km

4.48.36

31,3 km/h

3 l

2018 06 12

Když jsem ráno vzbudil tak Djura v bytě nebyl. Po chvíli přichází, byl koupit snídani. Po snídani vše balím a nakládám na Lucifera. Loučíme se a odjíždím. Když tankuji u pumpy EKO Racing tak přichází šéf a říká ať jdu na kafe a pití, že Lucifer tam vychladne sám. Dáváme foto, bere si můj email a www stránky. Přijíždím k železničnímu přejezdu blíží se pomalý regionální vlak, mohutně houká a zastavuje uprostřed přejezdu. Strojvedoucí si mne chvíli prohlíží pak zamává a odjíždí. Dnes je velké horko, tak zvolnuji a zastavuji po 35 km. K večeru dojíždím k jezeru u města Bela Crkva. Mám tu opět domluvené spaní. Branko mi vítá ukazuje chatku a říká ať jsem jak chci. Večer mu pomáhám s opravou starého karavanu. Loučím se s tím,že brzo ráno odjedu.

187,92 km

5.36.18

33,53 km/h

6 l

2018 06 15

Tak odjíždím až dnes. Dva dny pršelo tak jsem pobyt prodloužil. No co mi chybělo, bydlel jsem zdarma, měl elektriku v chatce a k tomu WiFi. Abych se nenudil tak jsem s Brankem opravoval starý karavan. Dnes ráno jedu na hranice  Rumunska, odbavení opět v mžiku. Po asi třiceti km přicházím o panictví, začíná pršet a v dešti jsem s Luciferem ještě nejel. Oblékám nepromokavé a jedu dál. Prší víc a víc, ale čekal jsem tu jízdu horší. Po hodině zjišťuji, že to taková úplná nepříjemnost není. Nejslabším článkem jsou rukavice, fungují jak neoprén vodu si ruce ohřejí. Dojíždím do Eibenthalu, české vesnice v Banátu. Zjišťuji, že bunda kterou jsem dostal jako nepromok ke vzdušné bundě v jihočeské firmě  M B W vyrábějící moto oblečení moc nefunguje rukávy mám mokré i pod spodní bundou. Tak pozor při koupi. Tuto firmu  do deště určitě nedoporučuji. Kalhoty fungovaly jak mají, překrývaly i boty aby do nich neteklo, no boty od českého výrobce Prabos ten Goratex asi viděli jen z dálky nebo mají životnost jeden rok. Mne to takový problém nedělalo, ale jet dlouhou trasu a v chladu by byl problém. V hospodě U Medvěda si dávám pivo jídlo mi domlouvá u sousedů a pak mi posílá vesnicí dolu na ubytování. Bydlím u Jana Mleziva Eibenthal č 121. Je to staré stylové stavení. Vše je čisté, když jsem přijel tak dřevem zatopili pod kolem na teplou vodu. Večer sedíme na dvorku pijeme ici a jejich domácí víno. Povídáme skoro do půlnoci. Jen takova zajimavost  ukazuji mi fotky z oslavy narozenin jejich babičky  bylo jí 100 let. Jsou velice příjemní. Kdo má zájem tak předem volat na 0744825033 samozřejmě česky a přidat rumunskou předvolbu.

150,94 km

4.64.44

30,72 km/ h

0 l

2018 06 16

K ránu pršelo, tak si oblékám "nepronok"v lese bude mokro a nechci být jak čuně pojedu v tom ještě dlouho. Pokračuji kolem Dunaje míjím obrovskou hlavu vytesanou ve skále a prohlížím přehradu Železná vrata. Taková zajimavost z Rumunska pod stromem u silnice je mnoho 500ti euvovek. U nás padá ze stromu listí a tadý jsou bankovky, ale falešné. Po asi 40 km pouštím Dunaj, jedu vnitrozemí a večer se k němu opět vracím. Vesnice jsou takové místní odpoledne na lavičkách spí stařenky a k večer jsou plné diskutujících jeden hlouček ženy a na další muži. Mají přinesené stoličky a plní název soused sesedli si. Děti si hrají na silnici a o toho všeho toulaví psi. Končím ve městečku Bechet a dozvídám se, že ráno mohu trajektem přes Dunaj rovnou do Bulharska.

280,05 km

8.19.27

33,64 km/h

8,7 l

2018 06 17

Po snídani tankuji plnou nádrž, dělám to vždy před přejezdem hranic. Dojíždím k trajektu na Dunaji Řeka je tu široká jako u nás Lipno. Odbavují mi celníci a čekám na loď. Pobere asi dvacet kamionů a nějaké osobáky. Na druhém břehu mi projíždím bulharskou celníici a měním peníze. V prvním městě opravují silnici, tak chvíli bojuji kudy. Silnice je podstatně horší než v Rumunsku a je pořád rovná pak zatáčka a zase rovně a žádný provoz jedu sám. Ve městě Pleven dávám oběd a Starobrno. Pak přichází objížďka a zajíždím si asi třicet kilometrů a ještě se dostávám na hlavní ze Sofie do Varny plné provozu. Jedu po ní místo 40 km asi 70. Počasí se umoudřilo neprší. Jedu v triku od SENSORU mám spodní COOLMAX AIR a na něm střídám DOUBLE FACE teplou nebo studenou stranou dle potřeby.  To je super výhoda a fakt funguje a to nemluvím o tom, že je vše vyrobenu z tkaniny obsahující stříibro, které pohlcuje pach asi víte o čem mluvím. Odbočuji do hor a končím pod průsmykem v hotelovém komplexu na samotě v lesích. Jsem tu sám a personál. Ubytování je za 13 EUR a pěkný luxus. Lucifer spí ve zastřešené venkovní restauraci

234,93 km

7.16.23

32,29 km/h

5 l

2018 06 20

Vracím se zpět do Gabrova, tankuji a v nějakém servisu si půjčuji  nářadí a napínám řetěz.Vše připraveno tak můžu jet a hned na začátek stoupání na průsmyk. Po cestě dvakrát zastavuji na chlazení. Vlastně jen jednou, druhá zastávka je na průsmyku. Kontroluji mapu zda jsem na správné odbočce k obrovskému betonovému ufu. Je stavba z komunismu, kterých je v Bulharsku mnoho. Prohlížím a fotím. Sjíždím do údolí a pěkně se otepluje, ale fouká vítr tak je to snesitelné a Lucifer se dobře chladí. Dojíždím skoro až k hranici s Tureckem.

217,72 km

7.43.32

32,37 km/h

5 l

2018 06 21

Pomalu vše nakládám moc nespěchám. Opět tankuji jsem asi 30 km před hranicemi Turecka. Odbavení je opravdu dost náročné. Celník chce vidět co vezu v taškách. Když vidí systém kurta a několik gumicuků, tak mi posílá pryč, ať všechny předjedu. U další celnice se to komplikuje. Zapisuje Lucifera do pasu a jejich systému. Trvá to minimálně čtvrt hodiny a všichni které jsem předjel tak čekají. Doklady si uklízím, ale ukazuje se,že předčasně. Dojíždím k další závoře a celník chce doklady od Lucifera. Tak je vydávám a dáván mu je. Něco loví v počítači volá dalšího, posílá mi stranou se slovy oken. Doufám že to myslí anglicky po jejich to znamená že je teplej. Po asi dalších deseti minutách konečně zvedá závoru a pouští mi dál. Turecko mi příjemně překvapilo. Jedu po silnici první třídy. To jsou dva jízdní pruhya odstavný pruh svodidla a to samé v protisměru. Žádná díra žádná záplata žádný poplatek a můžu sem i s Luciferem. Ne jako u nás D1, která se platí a myslíš si, že jedeš pražské schody. Zastavuji na pumpě, sundavám bundu, sednu si na lavičku a dostávám kafe, když ho jdu platit tak říkají, že nic neplatí a, že na všech pumpach když zastavíš tak dostaneš čaj nebo kafe zdarma. Vjiždím do prvního velkého města Edirne. V bance měním peníze a na ulici si dávám gyros s rýží oblohou a Colu za 2,1 EUR. Dojíždím až k moři a jedu spát do kempu.

FOTOGRAFIE DÁVÁM UŽ JEN NA fejsbůk, adresa Jindra Musil Řevnice.

227,49 km

6.42.28

33,91 km/h

9,5 l

2018 06 22. - 24.

Bydlím v kempu u moře a řeším problém. Když jsem dojel do posledního města v Bulharsku před hranicemi do Turecka tak mi začal bolet záda, ale tam kde je to pro mne kritické. V noci jsem se nemohl otočit a ráno jsem pomalu balil a řešil co dál. Usoudil jsem že zpět to asi v tom stavu nedám. Turecku je kousek a dá se jet několika trajekty až do Benátek. To mi připadalo jako možné řešení situace. Tak sem k moři jsem dojel a docela to šlo, sinice byla dobrá. Tak když jsem dorazil a postavil stan přikryl Lucifera začala samoléčba. Není kam spěchat tady jsem dobře uklizenej jim to moc nevadí. Pokoušet něco takhle daleko od domova by byla blbost. První noc to bylo dost špatný, ale pak se to zlepšovalo.  Ovšem jsem v Turecku a tam tě hlady nenechají. Nosili mi jídlo na tácu ke stolu na pláž, zvali ke stolu, když jedli zvali má čaj a po dvou dnech se objevil Tovul který uměl anglicky tak jsem mu řekl co mám za problém, proč se nekoupu v moři, ale že to vidím dobře a v pondělí ráno odjedu. Říkal, že bude fotbal ať přijdu někam zmizel a před fotbalem se objevil s taškou piv u televize. Ráno jsme spolu posnídali vyměnili si kontakty a odjel do práce. Naučil majitele mi říkat "je ár hangry" a intenzita jídla se zvýšila. Již od předků se naučili se o pocestné postarat a to dělají do dnes. Za celé čtyři dny co jsem tam bydlel jsem si uvařil jednu polévku a koupil jeden hamburgr. V neděli odpoledne přijíždí mladý pár z Istanbulu. Jak to asi dopadlo jsem zván na čaj. Povídáme ona je letuška s on se plaví na obrovské lodi.  Když se dostáváme ne téma věk. On vyskakuje to není možné ty bys mohl být můj  táta, a vzniká krásná fotka se západem slunce. A to bylo celý den zataženo.

2018 06 25

Ráno balím docela svižně a odjíždím. Tovul mi poradil st se stavím po cestě ve městě u Dardanelskeho průplavu. Centrum je malé, ale pěkné. Prvně také vidím trajekty do Asie. Když tam fotím Lucifera dá se do řeči nějaký čerstvý důchodce. Popojíždím kousek dál a vidím Vodafone. Zastavím a hle je tu opět, tak ho prosím o pomoc s koupí simky. Je to trochu divné, ale dost velký obchod dost prodavačů, ale všichni umí jen turecky. Takže kouzelný dědeček vše vyřídil a rozloučil se, že se jde procházet dál. Platím necelých 10 EUR a mám 7 Gb. Dojíždím do dalšího přístavu. Tady je průplav tak stejně široký jako Dunaj na hranicích Rumunska s Bulharskem. Opouštím Evropu a přeplouvám do Asie. Dělám foto s koněm ale je jen dekorační. To pravé místo kde byl je asi 30 km od tohoto. Ale myslím, že tento tvarově odpovídá tomu původnímu. Když projíždím do Troje tak kůň je jiný a myslím, že ne podle skutečnosti.Pokračuji dál opět do kempu k moři. Rozdíl mezi velkým stanem s velkou matrací a povlečením a postavením mého stanu je jedno pivo. Tak nic nestavím. Majitel umí anglicky byl několik let v Japonsku. Chce aby syn se také naučil angličtinu, tak mi ho hned přivolává a zároveň paní z kuchyně. Ta je z Kurgystanu umí turecky a anglicky. Je tu na dva měsíce na práci, meje nádobí a vše uklízí a  anglicky se synem a to vše za jídlo bydlení ve stanu a 100 USD za měsíc. Jen pro pořádek majitel s paní a malou holčičkou bydlí také ve stanu a syn v dalším. Večeřím to co mi poradila, je to opět velmi dobré. Když dojídám tak si přisedají a povídáme skoro do půlnoci.

179,63 km

5.57.07

30,17 km/ h

0 l

2018 06 26

Po snídani odjíždím podle moře k hlavní silnici. Pokračuji dalších asi 180 km po silnici první třídy a musím přiznat,  že se zhoršila byla na ní 1 slovy jedna záplata. Za městem Aliaga odbočuji a jedu neskutečně hnusnou průmyslovou zónou. Samý kamion překladiště kontejnerů špinavé fabriky a to několik kilometrů. Dojíždím k moři do kempu, ale nechtějí mi pustit. Nemám ženu a sám do kempu nesmím. To mi nenapadlo, že se může stát. Jiná země jiný mrav. Prvně vidím nápis pensiyon, tak tam zabočuji. Mluví pouze turecky, pokoj stojí 180,- a pro mne prý 150,- jdou mi ho ukázat a dobrý sem půjdu. Vracíme se zpět na terasu , beru tužku škrtám 150,- a píšu 100,- Někam telefonují čtvrt hodiny nic tak kývou že ano.

230,47 km

7.05.41

32,48 km/h

5 l

2018 06 27 - 28

Nikam nejedu jen se plácám okolo po obědě si pospím a první den jsem byl kolem moře. Napřed jsem v nějakém plážovém baru kouknul na fotbal, jak budou Němci balit kufry, dobře jim tak už minulý zápas se Švédy pískal rozhodčí pro ně tak se jim to konečně vrátilo. Pak jsem došel k pěknému malému karavanu, tak se ptám zda můžu fotit odpověď ano a už mi dělá kafe. Je úplně nový, první vyjížďka před sezónou. Po cestě se setkávám s nějakým měj tělem plážové restaurace, tak také diskutujeme ale pohoštění už odmítám. Tak mi trochu zase proklepli z angličtiny. Příprava na víkend. Již jsme se po telefonu spojili s Kerem. Znám ho opět z cuchsurfingu,  psali jsme si už z Čech a teď jsme si potvrdili setkání na patek s tím, že budu u něho v Izmiru bydlet a že mi ukáže město a víkend se mi bude věnovat.

Druhý den jsem došel do blízkého městečka Foca. Myslím, že jsem byl asi jediný cizinec. Připomínalo mi to městečka v Bretaňi mnoho místních turistů hospůdky super jídlo jen ceny oproti Bretaňi poloviční a krásná turecká atmosféra.

2018 06 29

Odjíždím nedalekého města Foca tankuji ještě projíždím centrem s kamerou a vyrážím do Izmiru. Cesta z města ve okolo starých větrných mlýnů, tak ještě zastavuji a jdu fotit. Cesta ubíhá dobře obědvám v klidu nespěchám. Izmir je přede mnou, ale nějak podceňuji jeho velikost. Je to určitě největší město které jsme  s Luciferem projeli, má 2,9 milionu obyvatel. Projíždím okolo obrovského přístavu plného kontejnerů, centrem a také přímo podél moře a parku a na druhé straně restaurace s hotely. Je vše zacpané tak různě kličkuji. celkem mám dobrý směr, ale jak už to chodí tak mi dojde baterie v telefonu a já jedu celou cestu bez mapy jen dle mapy v mobilu. Zastavuji u nějaké restaurace a dobíjím telefon. Jsem kousek od Kerema,  ale musím najít přesnou adresu a to už mám zpoždění více než hodinu. Je trochu v baterce tak dojíždím na místo. Přichází velmi příjemné setkání a to ještě netuším, že je to jen začátek. Lucifer  bude odpočívat za dveřmi na chodbě domu. Dáváme si čaj Kerem uvaří večeři a otvírá pivo. Je vše velmi dobré. V bytě  s námi je jeho pejsek Artur, tak jdeme venčit. Bydlí asi 300 metrů od moře, tak jdeme po nábřeží a je krásný pohled, už se setmělo a  jsou vědět světla Izmiru okolo celé zátoky je to několik desítek kilometrů. Po venčení si dáváme jedno pivo napůl, dozvídám se program víkendu a po půlnoci jdeme spát. Mám z toho všeho ve i dobrý pocit.

88,92 km

3.13.48

27,53 km/h

5 l

2018 06 30

Ráno super snídaně a jdeme s Arturem podél moře. Po vycházce necháváme Artura doma, Kerem bere svoje auto a jedeme do centra Izmiru. Je to pár desítek kilometrů. Parkujeme a jdeme k malé velmi staré mešitě a věži s hodinami jež je symbolem Izmiru. Dále procházíme obrovský  bazar. Je tu na prodej  kromě aut a nemovitostí úplně vše v obrovském množství. Také je zde velmi mnoho lidí a velmi rušno. Kerem mi naviguje " this wej" až přicházíme k bazarové kavárně a dáváme si dobrou tureckou kávu. Opustíme bazar a jdeme k moři.. Je zde mnoho luxusních hotelů před nimi restaurace chodník, jednosměrná silnice dlážděné kameny, druhý chodník, široký pruh zelené s několika stromy a chodníky cyklostezkou a moře. Stínu za stromy je jen velmi málo, ale na každém zastíněném mistečku někdo sedí. Restaurace jsou velmi drahé, tak v marketu kupujeme dvě piva a brambůrky, po domlouvání že platit nemohu platíme napůl. Nacházíme si stinek v parku a popíjíme s výhledem na moře. Vracíme se bazarem zpět k  autu a jedeme  na jídlo k Nevzatovi, je to dlouholetý Keremúv kamarád. Opět dobré jídlo a povídání. Zde  vzniká nápad, že večer pojedeme do baru na pivo..Po venčení Artura bereme auto a setkáváme se v baru s Nevzatem a dalším kamarádem. Po půlnoci se vracíme domu s končí další velmi krásný den plný zážitků.

2018 07 01

Ráno pí snídani bereme Artura do auta a jedeme na kraj Izmiru. Čeká nás pěší výlet na kopce nad Izmirem. Je dost velké horko a stoupání je dost prudké. Kerem mi ukazuje tábořiště v lesích a dochazime až nad velkou přehradu. Vracíme se k autu. Jedeme domu ke Keremovi po cestě kupujeme pivo na večer a stavu je mě se na jídlo. Doma dostávám tady na další místa, která navštívit a já ukazuji zajímavá místa v Evropě Keremovi. Začínám balit, ráno půjde Kerem s Arturem a já vše naložím. Večer berme Artura a pivo a jdeme k moři.

2018 07 02

Ráno vše dle plánu naložím než se vrátí Kerem z vycházky loučíme se já jedu dál a Kerem do práce. Když jsem jel do Izmiru tak to docela šlo, ale vymotat se ven jsem měl velké potíže. Je to obrovské a rozlehle město plné aut. Dojíždím do Sulceku, ale kemp tu není. Odjíždím směrem na Sirince, ani zde kemp není jen dost velké horko. Lucifer nějak divně řadí, odešlo lanko spojky. Zastavuji v nějaké zahradě pod stromy a domlouváM si že si to tam mohu opravit. Takže takřka všechno ven vyndat náhradní lanko vyměnit a vše opět naložit. V tom vedru je problém udělat cokoli i když jsem dostal petku studené vody. Pokračuji do velkého kopce tak musím dát pauzu na chlazení. Přijíždím do městečka Sirince je velice pěkné a první zmínky jsou 500 let před naším letopočtem. Zastavuji  a ihned Lucifera obdivují místní prodavači. Říkají ať ho tu nechám tak si beru jen bundu do ruky a helmu i s kamerou nechám na řídítkách. Procházím městečko jsem v džínách, ale už to vedro neřeším. Prodavači mi radí, že že na trávníku u školy můžu stanovat ať si to domluvím s policií. Ta mi vysvetluje že  tu stanovat nesmí a ani jine a ať jedu až k moři, že tam je kempů dost. Chovají se dost nadřazeně no policie je všude stejná asi nějaká lepší rasa. Když se vracím zpět tak nikdo nechápe policejní jednání a je jim dost trapně. Přijíždí nějaký jejich kamarád na skútru, tak si ho jeden ihned půjčuje nasedám k němu a veze mi na místo, kde říká ať si se setměním pověsím hamaku a ráno ať přijedu na čaj. Tak večer odjíždím do olivového sadu. Něco drobného připravuji k večeři. Opět přichází na řadu kapesní nůž RUIKE, který jsem dostal na cestu od firmy ARIGA. Je extrémně ostrý tak není problém krájet pršut, který jsem na loňské cestě švýcarským nožem spíše trhal, takže určitě doporučuji, ale opatrně. Na noc se  věším se na olivovníky. Kerem je naprosto super, moc mu za vše děkuji a těším se na další setkání tentokrát u mne.

104,79 km

3.46.25

27,77 km/h

3 l

2018 07 03

Ráno vše balím a jedu do blízkého Sulceku s tím, že půjdu do Efesu Lucifera nechám na parkovišti a pak pojedu k moři. Ale nějak mi to nedá, že budu opět v džínách na plném slunci, tak hledám nějaký levný hotel. A nacházím nocleh za 17 EUR. Jedu na adresu vypadá velmi luxusně. Zastavuji před hotelem a už jde ke mne nějaký pán diví se na čem jsem a od kud přijel, já mu ukazuji cenu v telefonu a ptám se zdá je korektní. Chvíli na ní kouká a pak souhlasí, ale v zápětí nabízí větší a lepší pokoj ale za víc.Říkám, že mi stačí původní pokoj, ale nevím zda existuje, nebo že mám limit 18 EUR, a on že tedy větší za 18. Lucifer je zamčen ke schodišti  za vrátky vedle hotelu pod kamerou a já mám super pokoj a klimatizací televizí ledničkou a hlavně sprchou a to více se snídaní. Dávám ihned sprchu a jdu do města. Dávám si rýži s kuřecím masem a feferonky za 23 ,- Kč. Ale vedro je dost nesnesitelné, tak návštěvu Efesu zavrhuji jdu zpět opět do sprchy a platím na dvě noci. Do Efesu půjdu zítra po ránu než se vedro rozjede.

7,76 km

0.24.08

19,32 km/h

2018 07 04

Po snídani jdu na maršutku která jezdí do Efesu. Na stanovišti je rušno vyvolávají různé cílové místa. Jdu k chlapíkovi co vykřikuje Efes platím asi půl eura, má na stolku bloček na stránce 14 políček tak škrtá další a čekáme na ostatní. Když se sejde všech 14  zavolá ne nějakou maršutku Řidič na kapotu nalepí nápis Efes, nasedáme a jedeme. Po cestě vysazuje kde kdo pořebuje a když někdo u silnice mávne tak staví a bere další. Není to blbej systém nemusíš hledat zastávku. Prohlídka mi trvá asi tři hodiny a teplo se už dost rozjelo, je 42 C ve stínu. Tak jsem rád, že se vracím do hotelu a jdu spát. Turci fungují dál obchody restaurace a vše jako by ten hic nebyl. To Italové vše zavřou a otevřou až večer. Před čtvrtou vyrážím na místní památky a hrad ten se v pět zavírá. Před čtvrtou vyrážím na místní památky, hrad se v pět hodin zavírá. Jdu kolem obchodu s dárkovým textilem a keramikou. Selman majitel obchodu, viděli jsme se včera v obchodě a pak jsme se potkali večer na ulici, mi ihned láká do obchodu je tam jeho kámoš. Nemá nic k pití tak odbíhá do marketu. Chvíli povídáme pijeme a já odcházím na hrad. Pí prohlídce procházím část města kupuji dvě studená piva a jdu za Selmanem do krámu. Popíjíme pivo povídáme a říká ať se zítra před odjezdem stavím na čaj a uděláme fotku.

2018 07 05

Snídám, balím oblékám si vše čisté, v hotelu mi vyprali, jedu do obchodu na čaj a foto. Loučíme se a já odjíždím k moři a podél moře do města   , kde se ubytovávám v kempu. Zbytek dne trávím u moře a bazénu v kempu.

20,3 km

0.43.15

28,17 km/h

2018 07 10

Pokračuji  ráno se loučím se sousedem a jedu tankovat. Opouštím Kusadasi a jelikož čekám opět vedro tak dělám první zastávku až po asi padesátipěti  kilometrech. Jedu vnitrozemím takže nahoru dolu a teplo se stupňuje. Další zastávka po čtyřiceti a pak zvolňuji a stavím tak po dvaceti. Myslím, že změna trasy nejet do vnitrozemí kde jsou kopce a horko byla správná. Asi vypadám už dost spustle protože se mi dnes už zase ptali zda jedu kolem zeměkoule. Dojel jsem do Bodrumu. Zde začíná riviéra a končí vše co mi na Turecku přitahovalo. Asi příprava na návrat do Evropy. Spousty turistů vše je již na obchodní rovině ceny se také změnily a myslím, že tu budou také ty šmejdi zlodějský. Alkohol se pije proudem i za ty vysoký ceny zahalené ženy  někam zmizeli nebo sem nesmí jsou schované doma. Na všech profesích jsou již jen muži. No prostě továrna na turisty. Takže nic pro mne, jen jsou tu krásné velké dřevěné plachetnice a ne jako ty laminátové skořápky jako v Chorvatsku. Podle velikosti a provedení odhaduji, že ceny budou velmi vysoké a všechny mají turecké vlajky. Takže tady vše končí a už se jen přemístit domu. Plánuji trajekt na Kos a následně do Atén.

164,56 km

5.06.08

32,24 km/h

5,5 l

2018 07 14

Vstávám brzy ráno kemp jsem zaplatil včera a musím vše zabalit a naložit. V 8 hodin mám být v přístavu no oni tomu říkají přístav pro lodní lístek a následně odbavení. Zavazadla na rentgen, jsem vedle celníka tak toho moc nevymyslím vezmu zadní tašky všechny předběhnu dávám na pás po kontrole jdu zpět proti frontě dávám pomalu na Lucifera. Přední neřeším a otáčí se na celníka co dál Prý na pasovou. Tak znovu dovnitř další celník si všímá, že si tam chodím jak chci celní pásmo ne pásmo.Odchytí mne tak mu to říkám a on mne bere pas zadem ho dává do kanceláře vyřízeno a jdeme zázemím celnice odbavit Lucifera. Odepisují ho z pasu. Na celníka stačilo to stejné zaklínadlo, že jsem v Turecku prvně a že tu jsou moc přátelští a už byl můj vše mi zařídil a všude provedl. Teď mi řekl, že jsem odbaven ať jdu k lodi že až všichni nastoupí tak odemknou vrata za kterýma stojí Lucifer a další tři osobáky a všichni najedeme. Je to parník jak na Vltavě vzadu s prostorem pro údajně 8 aut ale menšího vzrůstu. Pí asi necelé hodině přistáváme na Kosu. Mikro prostor pro odbavení jak v Turecku. Vysvětlí nám že napřed odbaví cestující z obou lodí. Kontrola pasu, motocykl Stadion mu zase nic neříká tak se s tím chvíli pere, ale papír snese všechno tak s kroucením hlavy to zapisuje do knihy. Jedno ze tří aut bylo turecké a řidič měl nějaký kecy proč máme čekat na konec má nebo udělal problém tak prověřují jeho vízum a pak pas že je padělaný.. To by nám ani nemuselo vadit, ale vrata od plotu otevřou až všem. Pak mu vrací pas a jdou hledat klíče od plotu. Takže v Řecku podstatně delší zdržení než v Turecku a to mám pas EU a to se tady velmi oceňuje.Projíždím město Kos, jdu se zeptat  na další lístky do Atén. Jedna loď odplouvá za chvíli a další večer. Tak odjíždím k jižnímu cípu ostrova k moři s tím že se večer vrátím. Měním plán zůstanu na pláži nocovat. Vyhlížím si dva stromy na které se večer pověsím. Pojedu dalším trajektem zítra večer.

23,67 km

1.1.5.12

21,78 km/h

0 l