Toulky na KOZÍM DECHU

007 CESTA NA OKRUH  TARGA FLORIO 2017

Tak je tu nové léto, nebo tady ještě  ne, ale na jihu už je. Tak jak jsem se připravil to uvidíme. Plány jsou a je čas je uskutečnit. Letošní cesta začíná jinak. Vlastně tak trochu tam, kde ta loňská skončila na jihu a  začal jsem se vracet. Naložil jsem Lucifera do auta vyrazil jsme za  Daliborem do Kotoru. Loni jsem Luciferovi slíbl, že Alpy už  nepojede.  Takže  letošní cesta  začíná v Kotoru a tam už  je teplo.
Jen se budu opakovat,  píšu texty  na  mobilu takže tu jsou  překlepy a padají mi i jiné slova systém T 9. Hlavu si lámat nebudu. Fotky focené také  mobilem víc nepoberu.  Tak komu se to nelíbí ať  to nečte.

2017 05 16 

Po cestě autem a přivítání  v Kotoru s Daliborem a jeho celou rodinou  jsme si udělali večerněnočni výlet do starého města a po  konobách na pivo.   Ráno jsme vyložili Lucifera auto dali k němu do garáže rozloučili se a vyrážím zátokou kotorskou na jih. Míjíme Budvu, Bar a končím v Ulcinj.  Tady budu  dnes spát. Ujeto nic moc, ale nejsem na útěku,  tak kam spěchat. Tady tomu říkají "polako". No konec  konců začátek se nemá přepálit a musíme si na sebe i na to horko zvyknout.

2017 05 17

Jsem v Černé  hoře  tak ráno polako polako balím a odjíždím k hranicím Albánie. U  nás  jsou na silnici přejeté žáby tady docela velká želva, to byl asi někdo slepej. Na hranicích  pohoda. Delší fronta aut, tak  vše předjedu a jdu po chodníku pro pěší a cyklisty. Tento systém znám již z loňska. Celník si  bere pas skenuje hází ho Albánci  a za necelou minutu odjíždím. Ve Skadaru  měním v bance peníze a náhle mi  před bankou hlídají Lucifera tři se samopalama Lucifera. Přivezli peníze v textilním pytli a udělali uličku k bance a Lucifer  uprostřed. Říkali že nemají problém, ať si vše uklidím a můžu odjet. Blížím se k horám tak tankuji plnou. Nad  horami  černo a hřmí tak zůstávám na pumpě. Pumpař se se mnou  dělí o oběd co mu paní přinesla. Po dešti pokračuji do hor. Silnice se zhoršuje asfalt zatím je ale samá díra a kamení tak  na offroad moto. Končím u přehrady,  kde silnice končí. Dál už jsou jen hory skály a voda. Zítra mi čeká cesta lodí 34 km horami a pak začne nějaká cesta. Dnes spím   pod mostem za 5 EUR, tak to stan stavět  nebudu. Majitel  říkal hotel natura.

100.8 km

3.41.40

27,78 km/h

2,5 l

2017  05 18

Tak včera večer dorazil ještě Slováci a Poláci na velkých endurech. Vydali vodku a slivovici. Takže družbu jsme zapili. Dostal jsem  adresu a chystám se do Polska,  ale  už asi  nechytám.
Ráno na trajekt opět jedu jako bicykl a šetřím 15 EUR. K lodi dorazí další čtyři Češi. Plavba je super. Okolo vysoké skály a  divoká příroda. Na lodi s námi jeli asi na školní výlet puberťáci s učitelema.
Udělal jsem chybu a nechal si v brašně na řídítkách nějaké drobnosti a někomu se hodili. Tak nemám brýle kabely k tel. powerbanku druhou simku malé objektivy na mobil a dálku ke kameře. Jak říká Petr Juračka  a slečna Kolouchova vše  máš mít dvakrát.  Tak brýle  na čtení mám sice kouřové ale to tady asi nevadí. Kabel k mobilu a kameře mám jeden pořad v kapse, aby byl pořád po ruce. Paměťovku koupím v Itálii.  Simka má asi pin, tak je jim asi k ničemu. Tak nastupuje varianta co nemám tak nepotřebují.  Jen problém s těmi Poláky adresu jsem měl v brýlích. Možná ze ji mají Slováci na ty mám vizitku, ale  asi ji mít  nebudou a to mi štve nejvíc. Beru to jako docela levné varování, ale vše si do kapsy nedáš. Když jsem to někomu nabídnul tak si to vzal. Po trajektu jsem pokračoval horami  nahoru a dolu dalších asi 70 km. Dnes končím v Bicaji v "hotelu". Do  Kruje bych dnes nedojel je to  ještě  125 km, tak to nechám na zítra.

79,77  km

3.01.14

26,41  km/h

0 l

2017 05 19

Tak  ráno vyjíždím žádný spěch. No ani  nemůže být, asfaltu moc není samá díra ale snaží se z příkopů hází hlínu a kameny do děr. Takže cesta je tvrdá ale neskutečně hrbolatá jedu skoro celých  40 km  na jedničku krokem. Výhoda je, že  se může využít celá šířka cesty,  protože i v nepřehledných  zatáčkách  všichni  jdou  krokem kromě motocyklových endur, ale ty jsou slyšet. Ty hory stojí za tu námahu. Když jsem se konečně dostal na  asfalt, tak si říkám je  dobře, že  to  pláště přežili. Tak to valím po dálnici a asi přední kolo zvedlo kus plocháče a do  zadního se zarazil. Albánec se starým Transitem mi  nakládá a odváží  pryč. Jinak nic  nového jen se snažím připravit tělo  na horko. Jedu v triku air fresh a na něm střídám double face. Po ránu teplou stranou a pak studenou a fakt to funguje. Na jihu plánuji jet jen ve vzdušném triku a bundě. Toto oblečení mám již vyzkoušené z loňska a tak děkuji za  nové které jsem dostal od firmy Sensor ze Svitav. Dnes končím v Kruje v hotelu Merlika. Je to přímo na hradě za 23 EUR se snídani. Krásný stylový hotel a jde  zamluvit na bookingu. Chvíli jsem bloudil, ale musíte jet  přímo  do hradu nevěřil jsem tomu  ale je to tak. Doporučuji 

97,2 km

4.03.52

23.9 km/h

3 l

2017 05 20

Dnes plánuji přesun na jih Albánie  takže nic zajímavého. Jen když za Vlore kde silnice opouští moře začne stoupat do  hor a během pár kilometrů překoná hranici 1.000 mnm. Z průsmyku je krásný výhled a i přes to, že jsme nad  mraky, ale  nad mořem nejsou, tak je vidět vedle  mraků a pak horizont a obloha. Je to  jednoduché Lucifer vyjel od  moře  rovnou nad  mraky do nebe a to jsme jen jednou chladili.

233,42  km

30.2   km/h

7.34.51

2 l

2017 05 22

Ráno je krásný den,  tak  dneska  by to šlo.  Tak  jedu a opouštím  Albánii do Řecka. Ještě poznatek k Albánii všechna auta které jsem potkal měli čísla, což o Bosně  se říci nedá.  V Řecku si dávám gyros kupuji lístek na trajekt do Itálie jak jinak osoba a bicykl. Večer projíždím celnici a celník něco mektá, ale vedle mne turek na BMW  velkém  géesu,  tak uznává, že asi motocykl nemám. Projedu do celní zóny. Betonový plac kde parkuje asi tak 500 kamionů pět  motorek čtyři bydlíky a asi 25 aut. Připlouvá  trajekt do Bari,  Ankony a náš nic. Dva turci co jedou s námi na motorkách říkají, že v hale je napsaný odplutí se  zpožděním ve 4 ráno. Jen  pro pořádek jsme tu od  devíti večer. Lidi ulehaji do aut, kamionaci tam bydlí normálně,pěší jdou do haly a my jeden na velké motorce na stojánku lehne do zákonu na kufry a já sednu ke sloupu opřu se,  sloup zebe, tak si beru helmu na ni ochrany vak a asi necelé  dvě  hodiny spím. Nechat věci samotné nikdo nechce, je tu pro mne divná společnost celý Balkán a nejvíce Bulhaři. Dělají na mne dojem, že jedou prodat kradené auta do Italie Vždy jeden lepší a jeden horší Mercedes, a vždy se dva znají. O půl páté ráno připlouvá trajekt konstruovaný na kamiony. Pobere ohromné množství do sklepa, pak zavře podlahu, do patra  na palubu a pak do trupu. Popředu,  pozadu v lodi se otáčí no neskutečny blázinec. K ránu konečně odplouváme

126.6 km

4.31.02

27,91  km/h

3 L

2017 05 23

Konečně vjíždíme na loď. Bicykl  nikdo v tom zmatku neřeší.  Je tu ještě pět  motorek a asi 15 osobáků. Vjíždíme jako první,  do obrovského břicha lodi. Odbočujeme doprava ke kraji trupu a plechovým tunelem dál a dál, točíme se na přídi  po  obvodu zpět a zastavujeme opět u vjezdu, ale čumákem ven. Uvázat Lucifera, ale  i ostatní moto, mají tu na to kurty, a k frontě k výtahu do lodi. Zbytek plní kamiony. Za svítání usínám na chvíli v recepci na sedačce. Docela se vylidnila a myslím, že ochranu před zloději je to nejlepší místo.  Je tu personál a velká koncentrace kamer. Touhle lodí může cestovat i sám pes. Jsou tu kotce a v druhém přístavu si ho vyzvedne další páníček. O půl druhé konečně připlouváme do Itálie. Je tu dost velké horko. V Brindisi jdu na špagety a odjíždím směrem do vnitrozemí. Dost mi překvapuje, je tu pořádek a  je to tu dost upravené i lidé jsou takoví kulturní a vše moderní ve starobyléch domech.  Po cestě zastavuji u prodejny skútrů, jak jinak než Vespa  a jdu koupit náhradní duši.  Nemá  problém sáhne do  regálu a je to. To v Řecku bylo nesehnatelné. Dojíždím do kempu u města Alberobello a jdu  spát. Mam toho dost.

76,95 km

2.39.50

28,89 km/h

0 l

2017 05 24

Dnes jdu, no nějaký ital mi sveze do  centra Alberobella jsou tu krásné kamenem domy , které se stavěli bez malty, protože pak se u nich nemuseli platit daně protože jsou mobilní rozebírací. Daně se  snažili obcházet a vyhledávat díry v zákonech vždy jako dnes . Tulli jsou krásné a je jich  tu mnoho nejen část města pro turisty, ale i různě po městě a okolních vesnicích.  Vypadají jak z pohádky jen skřítkové chybí. Zítra má pršet , tak nic nevymýšlím Nakoupím nějaké jídlo láhev vína a zalezu do stanu. Lucifer ani já  nejsme stavěný na cesty v dešti a  teď nás nic nenutí. 

2017 05 26

Když ráno balím tak začalo na chvilku pršet, tak dobaluji pod přístřeškem nějakého karavanu. Než dobalím tak  už neprší jen  silnice  je  mokrá. Jedu do nedalekého města Matera. Po cestě se ujišťuji, že  nejsem nejpomalejší. Dojíždím traktor ten jí valí skoro 40 a předjíždím. Jak jinak v tomto kraji traktorista v bundě a kulichu. Když přijíždím k Mateře tak mam takové smíšené pocity zda nemám jet dál. Pak se, ale dostávám do historického centra města, celé ho projíždím zákazy mi  moc  neberou, a je nádherné.  Jedu do kempu a jdu zpět do města. Opět jedno co stoji za návštěvu. 

76,64 km

2.41.49

28,42 km/h

0 l

2017 05  27 

Snídám co zbylo od večeře kromě vína a odjíždím do města duchů. Když nebyla v Itálii  práce, tak se všichni odstěhovali kam jinam než do Ameriky tam se všichni  vejdou, a domy chátrají a padají tak je  museli oplotit. Je to tam nebezpečné a rozmnožili se tam hadi mají se kde vyhřívat. Je na tu zříceninu zajímavý pohled. Tak po Komanu a Kruje v Albánii,  Alberobellu, Matere v Itálii jsem přidal další korálek na provázek  z míst která chci navštívit. Uvidím zda z nich bude náhrdelník nebo jen náramek. Odjíždím k moři a po cestě vymýšlím, že pojedu ještě dál podle vody na jih. Na pobřeží narážím na problém vede tu jen neplacená dálnice pro auta a motorky  nad 150 ccm. Tady tomu říkají superstráda. No tak co jiná cesta není tak jedu a pěkně to ubíhá. Policie mi nepotkala tak sjíždím kde potřebuji a teď už mohu kolem moře malými měst

181,04 km

5.41.08

31.84 km / h

0 l

2017 05 28

Dnes nic zajímavého. Jen přesun dále na jih podél moře. Snad jen je zde velký provoz. Auto za autem už ani nemusím koukat do zrcátka, neustále mně někdo předjíždí. A teď to přijde najednou žádné auto ani v protisměru a  mne najednou padá kamera z helmy a kutálí se po silnici. Zatavuji nikdo jí nepřejel,  tak ji beru dávám  do kapsy  a jedu dál. Asi  to byl  osud,  že  zrovna nikdo  nejel.  Proč vypadla to nechápu.  Když  přijíždím do kempu a chci  další razítko  do žákovský,  tak  vzniká  velká diskuse odkud  jsem kam jedu a končím majitelem kempu u piva.

169.83km

31,92km/h

5.19.13

3 l

2017 05 29

Mám takřka vše již naloženo a Švýcaři od naproti na  mne mávají zda si  dám kafe. Tak ještě probíráme kde jsem byl, kde byli oni. Jedou dovokola kolem pobřeží v opačném  směru. Tak jim radím, kde kempovat, a o městě duchů nevědí. Vyrážím podle pobřeží a asi po 60 km odbočuji do vnitrozemí. Stoupám do města Badolato. Opět jedno ze zajímavých měst. Dál pokračuji horami do Stila. Cesta se neustále kroutí rovinka není delší než 100  metrů a krásný výhled až na moře. Jsem tu sám,  za asi 35 km jsem potkal dvě auta. Stilo je  další z bodů co jsem chtěl navštívit.  Potkávám zde obyťák ze sedmdesátých let,  tak se spolu fotíme a  fotí nás i ostatní. Dál chci jet k jeskyni a tak  stoupám takřka  do 1000 metrů. K jeskyni se klesá asi 400 metrů  dolů a pak zas nahoru. To nemůžu Luciferovi udělat tak ji vypouštím.   Zde mi napadne nejet  zpět spát  k moři, ale přejet celou Kalábrii od jihu  na sever. Je  už docela  dost  hodin a cesta  daleká. Musím přejet dva hřebeny přes tisíc metrů. Cesta začíná zhoršovat, tak mi  trochu připomíná Albánii, jen toho asfaltu je více. Uprostřed hor je cedule že je cesta uzavřená. Nemám čas něco vymýšlet tak  jedu dál. Dir přibylo, občas není  asfalt, ale projet to šlo. Už vidím druhé moře. Dojíždím  do  města Tropea, kde  chci  spát. Dojíždí mi velký motocykl a zastavuje mi, fotí se  sám, se mnou, jen  Lucifera  je jak utrženej ze řetězu. Ukazuji mu  kemp, kde chci spát  a ukazuji doleva,  kroutí hlavou a vede mi ke kempu. Byl vlevo, ale pod stometrovou skalou. Bydlím tedy přímo u moře a takřka v centru, jen stačí vyslapnot pár schodů. Tady nám začíná sopečná čínst. Z moře se tyčí první a asi nejkrásnější sopka Stromboli. Po západu slunce se  nad kovově šedým mořem vytvoří hnedoruzovy pruh a v něm silueta sopky ze  které se kouří a v růžovém pruhu se  dělá  malý mrak. Toto je jeden z hlavních  cílů mé cesty. Když se setmí úplně je vidět jak chrlí lávu. Něco dost dobře nepopsatelného a to jsem teprve dost daleko. Jaké to bude ze sopky?

218,70 km

28.60 km/h

7.38.42

6 l

2017 05 31

Tak mám za  sebou dva odpočinkové dny. Jediná starost byla co budu vařit a aklimatizovat  se  na sluníčko. Na zítřejší odpoledne mám zamluvenou loď na  Stomboli a pak bude následovat výstup ke  kráteru 1.000 metrů vysoké sopky. Vrchol  je  plánovaný po setmění kdy vynikají světelné erupce. V patek v poledne mám telefonem kontaktovat nějakého kapitána,  aby mi řekl v kolik hodin mi  odveze zpět. Lucifer zatím bude odpočívat v kempu zaslouží si to. Dnes jsem mu také udělal servis. Otřel jsem špinavý motor hadrem.

2017 06 01

Po poledni opouštím kemp a jdu na loď. Odpoledne připlouváme na ostrov Stromboli. Jdu do střediska horských vůdců. Kontrolují zda mám bundu a čelovku dostávám helmu a tašku kterou mám, tak se jim nelíbí, fasuji batoh. Domluva zní v pět hodin zde. Když přicházím  tak potkávám manžele z Ostravy. Je to náhoda, ale jsme ve stejné skupině na výstup. Začíná se za dost velkého horka. Na západ slunce docházíme ke kráteru a vidíme první erupce. Sopka se vždy chvilku tlakuje a jen tak kouří a odfukuje, a pak vychrlí gejzír červené lávy. Pokračujeme ve výstupu až k vrcholu a sestupujeme kousek pod vrchol na druhé straně. Pozorujeme erupce některé jsou jen tak malé, ale některé vysoké několik desítek metrů chrlící velké  množství žhavé lávy padající zpět a  valící se  po  stěnách  až  do moře. Erupce jsou v nepravidelných intervalech. Náš  vůdce nám  rozdává  respirátory a velí k sestupu. Jdeme spíše sjíždíme po jakési cestě skoro přímo dolů sypkým popelem. Sklon  je větší než na černé sjezdovce. Což je velice příznačné neboť jsme na černém popelu.  Několikrát zastavujeme a sundaváme  boty a sypeme popel.  Vše je neskutečně zaprášené i v batohu. Zde  se projevuje velká výhoda vodotěsné tašky a zároveň  prachotěsné  od
Adventure vybavení, ve  které  mám vše  čisté a  kterou jsem celou  dal do batohu. I takřka dole je ve světlech čelovek je vidět jak padá popel. Je to jako když prší, ale je to suché. Celou cestu jdu ve velmi příjemné společnosti Moniky a Romana z Ostravy, tak povídáme o cestování a společně si užíváme velice nevšední zážitky. Jen pro pořádek, tak fotky a videa sopky  která se zde objevují tak realizovali oni. Nemám na to techniku, a nechci se  chlubit  cizím peřím. V noci se vracíme dolů, ubytujeme  a řeším co s tou špínou. Po vrácení batohu mám  vše co bylo  ve  vodotěsné tašce naprosto čisté. Co mám na sobě je od popela, tak triko peru hned. Tolik černé vody jsem neviděl,  snad do rána uschne, kraťasy asi neuschnou tak  je  jen klepu a práším  no  a já  do sprchy a jdu spát. 

2017 06 02

Když se daří, tak se daří. Ráno napíšu celý text z výstupu na mobilu a  při  vkládání si  ho samou radostí smažu. No  den příjemný opět ve společnosti přátel  z Ostravy, ještě dostávám dobrou  konzervu na další  cestu. Po přistání se loučíme a doufám, že se ještě  někdy  setkáme.  Večer přijdu do kempu svítím  mobilem na kód zámku a nejde zhasnout. Tak z něj vyrvu baterii a je další  problém, zablokuje se simka. Telefon  nejde zapnout. Tak vyndám simku, nejde wifi, zapomenul heslo z kempu, jdu vedle do  pizzerie dám si kafe ale hlavně mají wifi. Dojde baterie, tak kafe nechávám říkám moment  a jdu pro nabíječku. Vracím se ukazují kde je zásuvka, tak si přenesu kafe připojím do el a volám přes internet domů. Potřebuji zjistit na Vodafonu PUK. Vše mi Ivanka takřka obratem vyřizuje a posílá za  což  moc děkuji, tak  opět rozchodím telefon, napíšu  tento  text a můžu jít poklidit do stanu  a připravit na zítřejší odjezd.  

2017 06 03

Ráno jdu platit a na tarifu je jiná cena. Pět dní říká 50 EUR bráním  se že je to moc že to má stát 6 EUR a ona  se diví, že  nebyla elektrika a řiká  tak  30 EUR na pět dní v kempu s ochrankou vstupem přímo na pláž a  v centru krásného starého města  to  je asi nejlevnější v  Itálii. Na  přespání i pobyt doporučuji Va městě  Tropea. . V poledne dle představy najizdim na trajekt na Sicílii a za 3 EUR. Vylodujeme se v Messine. Velky provoz semafory to  pro Lucifera  není. Napřed mi to nedá a jedu jak mám,  ale dlouho mi to  nevydrží. Skútry jezdí na červenou tak se  přidávám  i jednosmerka pro ně  moc  neplatí tak jedu s citem dle  mojí potřeby. Dnes jsem dorazil do  kempu  na  upatí Etny. Kemp je takový svůj. Asi si  budu muset na Sicílii zvyknout.

201,91  km

28,86 km/h

6.58.17

3 l

2017 06 04

Snídám čaj a toho jejich krocana už ho mám  plný zuby , ale nic jiného nemají. Jdu na hlavní ulici silnici o půl desáté má snad jet nějaký autobus na sopku mám si ho stopnout. Jsem tam dříve,  jede nějaký zájezdový a pak osobák. Mávnu a on zastaví. První na koho jsem mávnul.  Italská rodinka jede na výlet.  Kupuji jízdenky na lanovku a dál na speciální autobusy na offroad,  jak jsem si načetl na intrfernetu. Ukazuje se, že je to zbytečnost. Možná lanovku, ale to co jedou autobusy vyjde každý kdo ujde větší výlet.  Od autobusu vyrážíme s průvodcem, ale  brzy se odpojuji a chodím si kde se mi líbí. Nikomu to nevadí,  chodí zde více lidí  co  šli  od  lanovky pěšky. Jsou zde vyšlapané pěšinky, ale  dá se jít přímo po popelu a drobné struzce. Obcházím krátery do některých jdu na dno někde se kouří. Jsem skoro 3.000 mnm  tak je tu dost zima. Lituji, že jsem si nevzal rukavice  mám  je v kempu. Pokládám tašku  na zem a jdu si něco fotit a  když si  jí beru je úplně horká. Odsunuji ten kámen a ze země se válí teplo, jak nad kamny, ale není  vidět žádný kouř jen teply vzduch. Ohřál jsem nejen ruce, ale celého člověka. U dalšího kráteru potkávám dva  kluky od nás. Byli už na Vesuvu,  tak mi radí, kde je díra v plotě abych nemusel platit vstup.  Etna je ohromný gigant. Ta velikost je uchvacující. A  síla asi taky. Po cestě zpět opět stopem, ne na první mávnutí, ale s dlouhým rozhovorem a až do kempu, i když se bráním tak říkají, že jsem ubytovaný v kempu,  jsem viděl asi  patnáct kilometrů od jícnu sopky  z lávy koukat jen střechu domu. Celý i okolí bylo zalito lávou

2017 06 05

Ráno platím a vyrážím dál. Chci přejet přes hory k moři na severu Sicílie  Po cestě zastavuji v nějakém autoservisu, půjčuji si klíče a  napínám řetěz. Etna je dnes pod  modrým nebem jen ten kouř nad ní. Ale  nechce se asi rozloučit  jen tak. Jedu za průsmyk a ona mizí, ale najednou Lucifer přestává jet, ale tak  divně. Závada je jasná. Došel benzin. Přepínám druhou v trubce.  Nic zapomenul  jsem si ji v Montenegru naplnit. Tak  co. Vytlačím asi kilometr zpět do průsmyku  a dalších  asi pět kilometrů sjedu do vesnice,  Poptám se, najdu pumpu. Samou radostí, jako vždy naleji 3 odměrky oleje a  u třetí mi dojde, že nemám zavřeny kohout. No nic tak zavřu doleji odtlačím za pumpu  Rozeberu plovákovou komoru. Olej z hadičky naleji do nádrže a komoru vysuším papírovým. ručníkem, který je u pumpy. Závada odstraněna,  stane se proč  nepřiznat, nikdo není dokonalý. Dál už jen cesta  nahoru a dolů. Jen  jsem potkal skupinu asi dvaceti starých motocyklů většinou  Norton, tak by  mi asi  i v horách  pomohli. Ještě jedna zajímavost z hor. Potkával jsem  mnoho  divočáků, ale  někteří měli  srst jiní ne.  Chodili po silnici  nechali se fotit, dokonce i bachyně ze  které  sáli mladý. A  tak  jsem  dojel  k moři. 

198,77 km

27,07 km/h

7.20 29

6 l

2017 06 06

Předpověď dnes  ukazuje nějaký  déšť.  Tak žádný  spěch jsem v kempu u města Cefalu, tak  si zajedu na kafe  a něco  koupím k jídlu. Když vjíždím  do starého města plného různých  krámků,  tak na začátku je malíř,  který  maluje obrazy na dlaždičky.  Všude tady na Sicílii jsou všechny reklamy a ukazatele na keramických  dlaždicích a i různé  mozaiky , ornamenty a obrazy jsou vystavené a prodávají se. Kousek za malířem sedí  na obrubníku dva chlapíci. Jsou  jeden z Ostravy a druhý z Pardubic. Žijí zde už  dvacet let někde v Palermu , přes léto jsou v Cefalu,  večer Bunda dělá ohnivé představení a kámoš vybírá  peníze.  Když viděli na nádrži českou vlajku, tak  mi oslovili, ale i já jsem tušil, že jsou  od nás. Tak  zůstávám jen tak  kecáme,  kupují mi pivo, a o druhé se dělí, fotíme se a asi po hodině pokračuji do dalších  uliček. 

2017 06 07

Obloha je taková kovová  hlavně nad vnitrozemím. Předpověď říká, že pršet nebude.  Tak polako vyrážím na asi  deset kilometrů vzdálený slavný závodní automobilový okruh TARGA FLORIO.  Jen pro pořádek, na tomto okruhu se  jezdí  od roku 1906. Vede po horských silničkách  nahoru  dolu doleva a doprava. Protíná několik vesnic a městeček  ulicemi mezi domy. První ročníky se jeli na grande variantě 148 km . Ve dvacátých letech byla kratší varianta 108  km na které v roce  1925 se umístila jedna Tatra na prvním místě a druhá na druhém. Jednalo se vozy Tatra 12 TARGA FLORIO,  které byly  postaveny speciálně pro tento závod ve třech  kusech. Dva se  účastnili závodu  a třetí byl rozebrán na náhradní díly. Nedochoval se žádný. Nadšení tatrováci staví  čtyři repliky dle původních   plánů. Tímto je z okruhu zdravím a hlavně Frantu V.
Ve třicátých letech se jelo ještě jednou na dlouhé  trati a pak byl okruh dále zmenšen na pikolo 72 km. V sedmdesátých letech bylo závodění na okruhu ukončeno a jezdí se jako součást sicilské rallye a samozřejmě retro se starými vozy. Tento okruh v předválečných a meziválečných letech byl jeden z nejslavnějších  okruhů spolu  s Trpolisem na severu Afriky,  který úplně zanikl. Svou jedinečnosti ho lze řadit k okruhu v MONTE CARLU, kde moc bezpečnostní předpisy formule neplatí a přece  se jezdí nebo francouzskému LE  MANS, kde je nejdelší rovinka šest kilometrů a nejrychlejší vozy tam dosahují rychlosti  více než 400 km/h a na konci brzdí více jak půl kilometru. Ostatní kruhy mimo Evropu jsou ve srovnání s těmito naprosto nezajímavé. V roce 1925 to  bylo  a asi zůstane., kdy český auto vyhrálo  nepřímo závod formule 1,  protože z těchto závodů teprve formule 1 vznikla. Na okruhu samozřejmě zaznamenala několik úspěchu také  Eliška Junková, ale ta  jezdila na voze  Bugatti . Jen pro zajímavost na těchto úzkých silničkách skrze vesnice byly v sedmdesátých letech nejrychlejší vozy ALFA ROMEO s průměrem asi 123 km/h. Objel jsem samozřejmě střední tatrovácky okruh a splnil tak cíl  cesty.  Kdo pozorně  čte, tak si  jistě všiml, že se změnil i  název mé cesty. Teď můžu klidně začít cestu zpět.

139.42 km

29,16 km/h

4.46.53

3 l

2017 06 09

Balím tak pomalu, není  kam  spěchat. Trajekt z Palerma mi odjíždí až po osmé večer  a do  Palerma to mam nějakých 70 km. Po cestě se stavuji v muzeu  TARGY.  Majitel je super je zapálený pro věc.  Pouští mi film o závodech, ale hlavně kromě jiných aut a věcí okolo závodů tu má tu ALFU ROMEO co drží rekord trati celou naživo. Fotí se s Luciferem, dává mi svůj email ať mu pošlu fotku a domlouváme se že svět je  malej a že se ještě sejdeme. Do  Palerma dojet je  kromě horka žádný problém. U vjezdu do přístavu mi ostraha otáčí, že jen s lodním lístkem a upozorňuje, že bude chtít aby souhlasilo číslo Lucifera. Malinko honička kde je kancelář rejdaře. Lístek si kupuji i s malou moto a dávám mu číslo Lucifera,  vím, že tady  to  jako kolo nepůjde. Úředník pořád kroutí hlavou nad 50 ti kubiky a  loví v počítači ani  Jawu  tam nemá.  Cena jde jen  o 8 EUR  více než kolo. Před šestou najiždím do přístavu vše kontrolují a jedu dál. Před lodí další kontroluje jízdenku a moje  doklady a tiskne nálepky Luciferovi jí lepím na světlo a  sobě bych jí  tak  mohl  dát na čelo.  Za chvili přichází další kontroluje mojí nálepku a opět chce  vidět doklady.  Kousek za  mnou  stojí ve frontě jediní neitalove.  Němci a na ty už zavolali policii, Ta přijela odebrala jim  doklady a už hodinu policajti telefonují a něco řeší, jak jinak umí jen italsky a Němec německy. Nevím proč takové kontroly, když plujeme z  Itálie  do  Itálie.

77,70 km

27,09 km/h

2.52.07

3 l

2017 06 10

Ráno připlouváme do Neapole. Vracím se k první variantě  navštívit sopku Campi flegrei. Je  kousek severně od  Neapole. Moc se o ní  nemluví. Je to  nejnebezpečnější aktivní sopka v Evropě. Je  schovaná v zemi, není  to kopec a  kráter je  ve velikosti několika fotbalových hřišť.  Na  několika místech uniká pára a kouř pod ohromným tlakem až to hučí. Na okraji kráteru jsou postaveny bytové domy a  v těsné blízkosti celé městečka. Ale  je to úplně jedno, protože v případě erupcí má  zničit celou jižní a střední Evropu. Není lokální jako Etna nebo Vesuv a proto se o tom asi nemluví. Umíme lítat na měsíc a jiné vymoženosti, ale tuto činnost jen monitorujeme, ale ovlivnit nebo usměrnit neumíme. Je  zajímavé sledovat jak výhružně uniká,  ne  jako  Etna kde  jsem se nad  průduchy ohříval.  Cesta zpět  přes Neapol byla  náročná i když jsem část projel jejich  Blankou.  Ulice a silnice od  centra směrem k Pompejim,  kde jsem se ubytoval v kempu byla  dost  katastrofální.  Myslím, že od Albánie se moc  neliší, jen je tu  podstatně horší silnice. V každém městě  jsou poskládané kameny rozměru asi  30  X 60 cm které  jsou různé  vysoko. Takže  za  jedna a vždy  se modlím kdy už bude  asfalt, k tomu auta  jedoucí nebo  spíše  stojící  a mezi  nimi  skútry a všichni  se pohybují  směrem  kam právě  potřebuji.  Před  obchody  na chodníku vystavené  zboží,  no prostě  Albánie  bez  asfaltu se zácpou. Stavím  stan pěkně pod  stromy ve stinku a najednou bum a spadl pomeranč v klidu ho sním a hlad  je zažehnán.

55,21 km

19,32 km/ h

2.51.03

0 l

2017 06 11

Dnes mám na programu návštěvu vykopaného města Pompeje. Přijíždí neskutečné množství turistů, ale  areál je tak rozlehlý,  že se tu všichni rozprchnou. Jen ti Japonci by se mohli chovat  slušně.  Mají to  všechno  na minutu tak  spěchají a neberou žádný  ohled. Je tu mnoho zachovaných mozajek a maleb. Určitě to  stojí za prohlídku, i když v tom horku docela náročnou. Také zde fouká vítr, tak se to  horko lépe  snese, ale vítr zvedá popel tak  je tu  hodně prašno. Ještě, že  nemám foťák, ten by  dostal.

2017 06 12

Jedu  na Vesuv.  Tím navléknu poslední korálek z bodů, které jsem  chtěl navštívit. Jedu  autobusem a jak  se ukazuje tak je to  nejlepší řešení. Autobus jede o dva kilometry výš, než  je parkoviště pro  auta a cena  2,7 EUR za dvacet kilometrů je  dobrá. Od  horní stanice se stoupá až ke  kráteru. No dobrý, ale  pro toho kdo  neviděl  ty ostatní vulkány.  Teď už jen to  kolečko uzavřít,  přejet  přes Apeniny na východní pobřeží. Zítra ráno vyrážím,  tak se  uvidí jak to půjde. Jsou tu dost  kopce a vedro.

2017 06 13

Ráno balím  brzy. Chci  vyjet než ve městech začne  doprava  a ty  Apeniny se budou Luciferovi lépe překonávat,  když nebude takové  vedro. Naloženo a jede se,  ale je tu problém. Velká železná vrata od kempu jsou zavřená. Daří se mi vzbudit asi  ochranku nebo recepční a dálkovým ovládáním je  otvírá a mává. Načasování  výjezdu bylo dobré. Opouštím velice osídlení oblast  v době ještě malého provozu. Hory také zvládáme bez větších problémů. Jen nějaká zastávka na chlazení. Vyjíždím na náhorní rovinu je to tu jako  Šumava jen stromy jsou většinou  listnaté a  někdy borovice. Pasou se tu volně krávy a žádný  velký hic.. Kousek před  kempem v kopcích začne vypadává jednička. Vjíždím do kupu.  Takový horší než u nás. Říká natura pravda je to bývalá sopka,  a to už  nebyla  další v planu.  Zatopena jezerem, vedle  stanu mi pobíhá labuť, komáři i jiný hmyz na vodě žabinec  a tak. Stan jsem postavil a vše opatrně dal do stanu a rychle zapnul. Nechci  spát s komáry a jinou havětí.  Chvíli  se peru  se řazením a pak  měním  lanko a vše  funguje. Večeři vařím ze zbytků a plastový  chleba. Tady nic  nekoupiš. Přijíždí německý obyťák tak už  nejsem sám. Večer mi zvou na piva radím jim trasu tak  si zapisují a popijime. Komáři otravují cmoudik jim  moc nevadí. Když  nás kousnou zajde do bydliku a přinese jak říká moskito elektro, přiloží mi na pupenec udělá  cvak cvak a za deset minut pupenec  zmizí. To je věc. Když jdeme  spát tak kvakaji žáby a jiná  havěť, je to pěkný kravál celou  noc.

69,78 + cca 80 km

30,2  km / h

2.18.39 + x. xx. xx

3 l

2017 06 14

Asi  v šest začínám balit, ale  tráva i stan  vše úplně  mokré,  padla u vody  rosa. Sjíždím z hor  do nížiny.  Samá pole s vinice a zelenina. Stín tu takřka není. Po nějakém kilometru strom a když mám štěstí  tak  je stín  na silnici  ne na poli. Na řídítkách mi to za jízdy ukazuje 44,9 C tak  nevím čim se ten motor chladí. Ani  mě v bundě a kalhotách není  zima. Po poledni dorazím do kempu na východním pobřeží. Zítra tu zůstávám a pozítří  jedu  večer  na  trajekt  do Baru.

130,74 km

31,95 km /h

4.05.30

3 l

2017 06 16

Po obědě velmi pomalu dojíždím  do Bari. Najít přístav nebyl až tak  velký problém. U vjezdu do přístavu mi  ochranka vysvětluje,  že tudy ne a posílá mi asi tři kilometry podél moře zpět. Je tam další vjezd a za ním čtyřproudá silnice která vede za plotem a auta a kamny se nemotají po centru Bari. Naštěstí kousek za vjezdem a před nájezdem na tuto silnici, kam pouští jen s lodním  lístkem , je takové jakoby velké autobusové nádraží  bez  autobusů jen pár kamionů dodávky  a osobáky. Kolem takové stanové zastřešení a pod nimi kanceláře různých rejdařů. Jdu bohužel k té  nejhorší chrvatské Jadrolinii.  Otvírají  až  za dvě  hodiny tak jdu o kus vedle na kafe a pak pivo. Čekání docela  utíká majitel občerstvení opět  complimenti complimenti jako  všude v Itálii.  Tak kecáme pak  odchází a přidá se nějaký albánec asi  mafián,  podezřelé dobře  oblečené ale jinak příjemnej. Otvírají kancelář,  no stánek,  už  vím do čeho jdu.  Paní mi píše cenu  na papír,  je nejvyšší jakou jsem po cestě platil. No dokonce je vyšší než všechny trajekty z Řecka a  po Itálii co jsem jel dohromady. No  prostě Chorvati tak co čekat, těm je potřeba se vyhnout velkým obloukem, a to tam jezdí půl národa na dovolenou. Někde  slyšel,  že jsme chudý národ tak nevím.
Lodní lístek mám,  ale dál nás ochranka nepouští,  že až nás vyzve amplion. Tak kecáme s nějakým Černohorecem jede do Baru dodávkou. Po vyzváni projíždíme celé Bari za plotem a naloďujme se. Jen taková dalším  chorvatská drobnost. Mezi všechna sedadla na lodi namontovali kolmá prkna aby se nedalo ležet ale blbě se i sedí prkna  nemají  područky. To jsem ještě nikde ani v minulosti na  trajektu neviděl. Asi chtějí  abychom si  vzali hypotéku a k již  tak drahému lístku koupili i kajutu. Jinak loď je dost vybydlena asi už  něco pamatuje.

29,15 km

26,36 km/

1.11.12

0 l

2017 06 17

Ráno po vylodění jdu posnidat do místní konoby jejich kuvanu kafu a sladké pečivo. Loudám se pobřežím  na sever. Mám v plánu se naobědvat než  v jedu do kempu. Nechce se mi nic vařit a tady je to zbytečné. Po jedenácté jdu v Tivatu na dobrý oběd. Končím v asi šest kilometrů vzdáleném kempu. Z Bari jsem  přeplul do Baru dojel do kempu a zahnízdil se v baru na pláži na látkovém vaku a na stolek mi nosí studené pivo. Zítra budu pokračovat. K Dádovi to mam asi patnáct kilometrů úplně po rovině kolem Kotorskeho zálivu.

67,15 km

29,67 km/h

2.15.49

3 l

2017 06 18

Konec se blíží, tak žádný spěch. Po snídani se opět válím u moře. Odpoledne poslední balení a vyrážíme podél moře posledních pár kilometrů k Dádovi. Objel jsem co jsem si naplánoval a teď už jen dojíždím do cíle. Projíždím si kolečko Kotorem okolo historického centra a zajíždím k Dádovi. Opět věrné přivítání, jako vždy.  Je konec, všechno někdy končí, tak odvazuji tašky z mopedu. Nakládám Lucifera i tašky do auta v garáži. Sprcha nové oblečení pár piv a dobré jídlo. Opět si oživuji jejich jazyk, dotazů je dost a dost. Večer odcházíme obejít staré město po konobách na pivo. Už je zítra když se vracíme spát. A to je opravdový konec letošní nejdelší toulky na kozím dechu s Luciferem

16,2 km

18,01 km/h

0.54.00

0 l

ZÁVĚR

Cesta probíhala dle plánu a to i s tím okradení na začátku. Problémy jsou všude a tak byly i tady, ale se všemi jsme se poprali. Lucifer - moped Stadion S11  z roku 1959 upravený na cestování jel bez vážnější závady i díky kvalitním součástkám nakoupených u Milana Dvořáka ve stadion-tuning, nepoužívám žádné činské repliky a to se vyplatilo. Jel ve vedrech 45 C, několikrát stoupal přímo od moře do výšek přes tisíc metrů a zdolal různé albánské šotoliny, ale i italské rozbité silnice V tom horku co bylo byl i defekt zadního kola problém, ale to nelze považovat za závadu.

Navštívil jsem spoustu plánovaných i některá neplánovaná místa, spal pod mostem, dostal pivo od českých bezdomovců žijících v Itálii, navštívil čtyři sopky a hlavně objel okruh Targa florio.

Ujeté km celkem:  2.541,3 km

Tankováno:             47,5 l

Spotřeba:                1,87 l/km

Na závěr, co dodat s Luciferem jsme dojeli z Česka po silnicích, šotolině i malou chvilku po dálnicích, když to jinak nešlo na slavný okruh Targa Florio. Objeli  tatrovácký okruh a vrátili se zpět domů. Celkem jsme najeli 6201 km a spotřebovali 115,5 l benzínu. Celou cestu jsme dokončili za necelý rok. Pravda jeli jsme na dvě části s devíti měsíční pauzou, ale co. První část cesty je popsána v 005 CESTA NA JIH 2016.