018 CESTA ZE STŘEDU ČESKA AŽ ZA HRANICE EVROPY 2018
Konečně je konec zimy a je tu léto alespoň podle počasí. Tak to balím a vyrazím.Letošní cesta bude začínat od geografického středu Česka a povede na jih a východ. Žádný spěch, žádné termíny, až se vrátím tak se vrátím. Cesta je cíl a doufám, že bude pěkná a dlouhá.
Ještě poznámka jako minule. Vše je psané na mobilu, tak tu budou překlepy a nebo tam skočí i jiné slovo. Hlavu si lámat nebudu a komu to bude vadit tak ať to nečte
2018 06 07
Tak jsem opět vyrazil na cestu.Pěkně na pohodu, žádný spěch.Po 40 km pauzy na chlazení a rovnání kostí. Jsem zvědavý jak dlouho nám to vydrží. První v Neveklově u rybníka, druhá ve Vlašimi na oběd a třetí konečně na restartu cesty na středu Česka.Další v Polné koupím jídlo a jedno PET pivo k večeři a jedu spát do lesa k Třebíči. Vybalím hamaku a v mžiku je ležení, na přespání po cestě je víc než super. Již se začíná stmívat tak si nasazuji čelovku a přetahuji ji přes hlavu na krk. V noci bude po ruce. Čelovka Fenix HL26R kterou používám je malá a velice výkoná na cestování a bivakování víc než ideální.
203,1 km ( 122,2 km na restart)
6.31.02
31,16 km/ h
6 l ( v nádrži)
2018 06 08
Ráno balím a jedu tankovat do Třebíče. Potom směr Dukovany okouknout elektrárnu a cestou k Mírovi do vinného sklepa se zastavují ve Věstonicích.
149,44 km
4.45.56
31,35 km/h
6 l
2018 06 09
Spal jsem u Míry ve sklepě a v noci byla pěkná bouřka tak Lucifer venku zmokl. Do vinného sklepa jsem ho nechtěl dát aby nenačichl benzínem a déšť jsme nečekali. Ráno ždímu rukavice, tašky jsou vodotěsné a fungují, rukavice byly pod gumicukem na nich. Konečně vyrážím za hranice nejen všedních dní. Na Slovensku chvíli prší tak se schovávám k pumpě. Po asi 190 km opouštím Slovensko a V Komárnu krásným mostem projíždím do Maďarska. Dnes končím u jezera nedaleko města Bodajk zase na stromě v hamace. Po pár prvních nocích v hamace musím uznat, že je to super na nocování. Jsem v ní součástí přírody, kterou můžu sledovat z postele do setmění a pak usnout s výhledem na oblohu plnou hvězd. Pro motorkáře je výhoda postavení během jedné minuty. Já koupil hamaku DD Hammocks kterou v České republice zastupuje NATURA - NUOVA a myslím, že to byl nejlepší nákup v letošním roce.
268.3 km
8.26.45
31,76 km/h
5 l
2018 06 10
V noci nepršelo, tak žádný problém.Ráno odjíždím rozbahněnou cestou po louce. Několik dní tu pršelo a je to vidět. Na polích jsou bažiny, nebo je úroda poválená po zemi. Před polednem dojíždím opět k Dunaji. V restauraci si dávám oběd s výhledem na další most přes Dunaj po kterém pojedu. Dnes prvně využívám službu Couchsurfing a jedu k Miklóšovi. Mám domluvené setkání s ubytováním a dnes psal ať přijedu kdy budu chtít, ale od páté budeme na zahradě grilovat, tak ať to stihnu.
177,67 km
5.39.56
31,35 km/h
2,5 l
2018 06 11
Setkání s Miklósem bylo příjemné. Má dva dospělé syny, tak přišli i s přítelkyněmi. Posezení dobré jen jsem se malinko ztrácel v rozhovoru, no vlastně asi dost. Večer jsme vzali kola a jel mi ukázat dům , kde se narodil a dnes po rekonstrukci tam bydlí jeden ze synů s těhotnou přítelkyní. Pak mi ukázal dům druhého syna, který je ve velké rekonstrukci. Říkal, že tady v jejich městě nyní žije asi devět tisíc obyvatel, ale před několika lety jich bylo patnáct tisíc. Mladí odchází za lepším do velkých měst. On je rád, že kluci zůstali doma a jsou kousek od jeho domu, který mu kdysi postavil táta, kde jsem spal. Přejíždím hranice do Srbska a hned první město Subotnica mi překvapí jak je pěkné plné stromů restauraci obchodů a jak žije. Neměl jsem takovou představu o Srbsku. Proti Maďarsku velký rozdíl. Jedu do Kikindy, kde mám domluvené další ubytování. Konec cesty valím, za mnou je velký bouřkový mrak a asi tam prší. Celých 48 km mu ujíždím asi stejně daleko za mnou. V Kikindě dáváme Lucifera do garáže, dávám sprchu a se slovy co chci na pití říkám jdeme do konoby na pivo a platím já. Ty mi ukážeš město. Djura je pohodář. Povídáme o mých cestách a o tom jak byl na treku v Nepálu. Uvaří večeři a pouští hodinové video z Nepálu super sestříhané a ozvučené. Takřka v půlnoci jdeme spát.
150,59 km
4.48.36
31,3 km/h
3 l
2018 06 12
Když jsem ráno vzbudil tak Djura v bytě nebyl. Po chvíli přichází, byl koupit snídani. Po snídani vše balím a nakládám na Lucifera. Loučíme se a odjíždím. Když tankuji u pumpy EKO Racing tak přichází šéf a říká ať jdu na kafe a pití, že Lucifer tam vychladne sám. Dáváme foto, bere si můj email a www stránky. Přijíždím k železničnímu přejezdu blíží se pomalý regionální vlak, mohutně houká a zastavuje uprostřed přejezdu. Strojvedoucí si mne chvíli prohlíží pak zamává a odjíždí. Dnes je velké horko, tak zvolnuji a zastavuji po 35 km. K večeru dojíždím k jezeru u města Bela Crkva. Mám tu opět domluvené spaní. Branko mi vítá ukazuje chatku a říká ať jsem jak chci. Večer mu pomáhám s opravou starého karavanu. Loučím se s tím,že brzo ráno odjedu.
187,92 km
5.36.18
33,53 km/h
6 l
2018 06 15
Tak odjíždím až dnes. Dva dny pršelo tak jsem pobyt prodloužil. No co mi chybělo, bydlel jsem zdarma, měl elektriku v chatce a k tomu WiFi. Abych se nenudil tak jsem s Brankem opravoval starý karavan. Dnes ráno jedu na hranice Rumunska, odbavení opět v mžiku. Po asi třiceti km přicházím o panictví, začíná pršet a v dešti jsem s Luciferem ještě nejel. Oblékám nepromokavé a jedu dál. Prší víc a víc, ale čekal jsem tu jízdu horší. Po hodině zjišťuji, že to taková úplná nepříjemnost není. Nejslabším článkem jsou rukavice, fungují jak neoprén vodu si ruce ohřejí. Dojíždím do Eibenthalu, české vesnice v Banátu. Zjišťuji, že bunda kterou jsem dostal jako nepromok ke vzdušné bundě v jihočeské firmě M B W vyrábějící moto oblečení moc nefunguje rukávy mám mokré i pod spodní bundou. Tak pozor při koupi. Tuto firmu do deště určitě nedoporučuji. Kalhoty fungovaly jak mají, překrývaly i boty aby do nich neteklo, no boty od českého výrobce Prabos ten Goratex asi viděli jen z dálky nebo mají životnost jeden rok. Mne to takový problém nedělalo, ale jet dlouhou trasu a v chladu by byl problém. V hospodě U Medvěda si dávám pivo jídlo mi domlouvá u sousedů a pak mi posílá vesnicí dolu na ubytování. Bydlím u Jana Mleziva Eibenthal č 121. Je to staré stylové stavení. Vše je čisté, když jsem přijel tak dřevem zatopili pod kolem na teplou vodu. Večer sedíme na dvorku pijeme ici a jejich domácí víno. Povídáme skoro do půlnoci. Jen takova zajimavost ukazuji mi fotky z oslavy narozenin jejich babičky bylo jí 100 let. Jsou velice příjemní. Kdo má zájem tak předem volat na 0744825033 samozřejmě česky a přidat rumunskou předvolbu.
150,94 km
4.64.44
30,72 km/ h
0 l
2018 06 16
K ránu pršelo, tak si oblékám "nepronok"v lese bude mokro a nechci být jak čuně pojedu v tom ještě dlouho. Pokračuji kolem Dunaje míjím obrovskou hlavu vytesanou ve skále a prohlížím přehradu Železná vrata. Taková zajimavost z Rumunska pod stromem u silnice je mnoho 500ti euvovek. U nás padá ze stromu listí a tadý jsou bankovky, ale falešné. Po asi 40 km pouštím Dunaj, jedu vnitrozemí a večer se k němu opět vracím. Vesnice jsou takové místní odpoledne na lavičkách spí stařenky a k večer jsou plné diskutujících jeden hlouček ženy a na další muži. Mají přinesené stoličky a plní název soused sesedli si. Děti si hrají na silnici a o toho všeho toulaví psi. Končím ve městečku Bechet a dozvídám se, že ráno mohu trajektem přes Dunaj rovnou do Bulharska.
280,05 km
8.19.27
33,64 km/h
8,7 l
2018 06 17
Po snídani tankuji plnou nádrž, dělám to vždy před přejezdem hranic. Dojíždím k trajektu na Dunaji Řeka je tu široká jako u nás Lipno. Odbavují mi celníci a čekám na loď. Pobere asi dvacet kamionů a nějaké osobáky. Na druhém břehu mi projíždím bulharskou celníici a měním peníze. V prvním městě opravují silnici, tak chvíli bojuji kudy. Silnice je podstatně horší než v Rumunsku a je pořád rovná pak zatáčka a zase rovně a žádný provoz jedu sám. Ve městě Pleven dávám oběd a Starobrno. Pak přichází objížďka a zajíždím si asi třicet kilometrů a ještě se dostávám na hlavní ze Sofie do Varny plné provozu. Jedu po ní místo 40 km asi 70. Počasí se umoudřilo neprší. Jedu v triku od SENSORU mám spodní COOLMAX AIR a na něm střídám DOUBLE FACE teplou nebo studenou stranou dle potřeby. To je super výhoda a fakt funguje a to nemluvím o tom, že je vše vyrobenu z tkaniny obsahující stříibro, které pohlcuje pach asi víte o čem mluvím. Odbočuji do hor a končím pod průsmykem v hotelovém komplexu na samotě v lesích. Jsem tu sám a personál. Ubytování je za 13 EUR a pěkný luxus. Lucifer spí ve zastřešené venkovní restauraci
234,93 km
7.16.23
32,29 km/h
5 l
2018 06 20
Vracím se zpět do Gabrova, tankuji a v nějakém servisu si půjčuji nářadí a napínám řetěz.Vše připraveno tak můžu jet a hned na začátek stoupání na průsmyk. Po cestě dvakrát zastavuji na chlazení. Vlastně jen jednou, druhá zastávka je na průsmyku. Kontroluji mapu zda jsem na správné odbočce k obrovskému betonovému ufu. Je stavba z komunismu, kterých je v Bulharsku mnoho. Prohlížím a fotím. Sjíždím do údolí a pěkně se otepluje, ale fouká vítr tak je to snesitelné a Lucifer se dobře chladí. Dojíždím skoro až k hranici s Tureckem.
217,72 km
7.43.32
32,37 km/h
5 l
2018 06 21
Pomalu vše nakládám moc nespěchám. Opět tankuji jsem asi 30 km před hranicemi Turecka. Odbavení je opravdu dost náročné. Celník chce vidět co vezu v taškách. Když vidí systém kurta a několik gumicuků, tak mi posílá pryč, ať všechny předjedu. U další celnice se to komplikuje. Zapisuje Lucifera do pasu a jejich systému. Trvá to minimálně čtvrt hodiny a všichni které jsem předjel tak čekají. Doklady si uklízím, ale ukazuje se,že předčasně. Dojíždím k další závoře a celník chce doklady od Lucifera. Tak je vydávám a dáván mu je. Něco loví v počítači volá dalšího, posílá mi stranou se slovy oken. Doufám že to myslí anglicky po jejich to znamená že je teplej. Po asi dalších deseti minutách konečně zvedá závoru a pouští mi dál. Turecko mi příjemně překvapilo. Jedu po silnici první třídy. To jsou dva jízdní pruhya odstavný pruh svodidla a to samé v protisměru. Žádná díra žádná záplata žádný poplatek a můžu sem i s Luciferem. Ne jako u nás D1, která se platí a myslíš si, že jedeš pražské schody. Zastavuji na pumpě, sundavám bundu, sednu si na lavičku a dostávám kafe, když ho jdu platit tak říkají, že nic neplatí a, že na všech pumpach když zastavíš tak dostaneš čaj nebo kafe zdarma. Vjiždím do prvního velkého města Edirne. V bance měním peníze a na ulici si dávám gyros s rýží oblohou a Colu za 2,1 EUR. Dojíždím až k moři a jedu spát do kempu.
FOTOGRAFIE DÁVÁM UŽ JEN NA fejsbůk, adresa Jindra Musil Řevnice.
227,49 km
6.42.28
33,91 km/h
9,5 l
2018 06 22. - 24.
Bydlím v kempu u moře a řeším problém. Když jsem dojel do posledního města v Bulharsku před hranicemi do Turecka tak mi začal bolet záda, ale tam kde je to pro mne kritické. V noci jsem se nemohl otočit a ráno jsem pomalu balil a řešil co dál. Usoudil jsem že zpět to asi v tom stavu nedám. Turecku je kousek a dá se jet několika trajekty až do Benátek. To mi připadalo jako možné řešení situace. Tak sem k moři jsem dojel a docela to šlo, sinice byla dobrá. Tak když jsem dorazil a postavil stan přikryl Lucifera začala samoléčba. Není kam spěchat tady jsem dobře uklizenej jim to moc nevadí. Pokoušet něco takhle daleko od domova by byla blbost. První noc to bylo dost špatný, ale pak se to zlepšovalo. Ovšem jsem v Turecku a tam tě hlady nenechají. Nosili mi jídlo na tácu ke stolu na pláž, zvali ke stolu, když jedli zvali má čaj a po dvou dnech se objevil Tovul který uměl anglicky tak jsem mu řekl co mám za problém, proč se nekoupu v moři, ale že to vidím dobře a v pondělí ráno odjedu. Říkal, že bude fotbal ať přijdu někam zmizel a před fotbalem se objevil s taškou piv u televize. Ráno jsme spolu posnídali vyměnili si kontakty a odjel do práce. Naučil majitele mi říkat "je ár hangry" a intenzita jídla se zvýšila. Již od předků se naučili se o pocestné postarat a to dělají do dnes. Za celé čtyři dny co jsem tam bydlel jsem si uvařil jednu polévku a koupil jeden hamburgr. V neděli odpoledne přijíždí mladý pár z Istanbulu. Jak to asi dopadlo jsem zván na čaj. Povídáme ona je letuška s on se plaví na obrovské lodi. Když se dostáváme ne téma věk. On vyskakuje to není možné ty bys mohl být můj táta, a vzniká krásná fotka se západem slunce. A to bylo celý den zataženo.
2018 06 25
Ráno balím docela svižně a odjíždím. Tovul mi poradil st se stavím po cestě ve městě u Dardanelskeho průplavu. Centrum je malé, ale pěkné. Prvně také vidím trajekty do Asie. Když tam fotím Lucifera dá se do řeči nějaký čerstvý důchodce. Popojíždím kousek dál a vidím Vodafone. Zastavím a hle je tu opět, tak ho prosím o pomoc s koupí simky. Je to trochu divné, ale dost velký obchod dost prodavačů, ale všichni umí jen turecky. Takže kouzelný dědeček vše vyřídil a rozloučil se, že se jde procházet dál. Platím necelých 10 EUR a mám 7 Gb. Dojíždím do dalšího přístavu. Tady je průplav tak stejně široký jako Dunaj na hranicích Rumunska s Bulharskem. Opouštím Evropu a přeplouvám do Asie. Dělám foto s koněm ale je jen dekorační. To pravé místo kde byl je asi 30 km od tohoto. Ale myslím, že tento tvarově odpovídá tomu původnímu. Když projíždím do Troje tak kůň je jiný a myslím, že ne podle skutečnosti.Pokračuji dál opět do kempu k moři. Rozdíl mezi velkým stanem s velkou matrací a povlečením a postavením mého stanu je jedno pivo. Tak nic nestavím. Majitel umí anglicky byl několik let v Japonsku. Chce aby syn se také naučil angličtinu, tak mi ho hned přivolává a zároveň paní z kuchyně. Ta je z Kurgystanu umí turecky a anglicky. Je tu na dva měsíce na práci, meje nádobí a vše uklízí a anglicky se synem a to vše za jídlo bydlení ve stanu a 100 USD za měsíc. Jen pro pořádek majitel s paní a malou holčičkou bydlí také ve stanu a syn v dalším. Večeřím to co mi poradila, je to opět velmi dobré. Když dojídám tak si přisedají a povídáme skoro do půlnoci.
179,63 km
5.57.07
30,17 km/ h
0 l
2018 06 26
Po snídani odjíždím podle moře k hlavní silnici. Pokračuji dalších asi 180 km po silnici první třídy a musím přiznat, že se zhoršila byla na ní 1 slovy jedna záplata. Za městem Aliaga odbočuji a jedu neskutečně hnusnou průmyslovou zónou. Samý kamion překladiště kontejnerů špinavé fabriky a to několik kilometrů. Dojíždím k moři do kempu, ale nechtějí mi pustit. Nemám ženu a sám do kempu nesmím. To mi nenapadlo, že se může stát. Jiná země jiný mrav. Prvně vidím nápis pensiyon, tak tam zabočuji. Mluví pouze turecky, pokoj stojí 180,- a pro mne prý 150,- jdou mi ho ukázat a dobrý sem půjdu. Vracíme se zpět na terasu , beru tužku škrtám 150,- a píšu 100,- Někam telefonují čtvrt hodiny nic tak kývou že ano.
230,47 km
7.05.41
32,48 km/h
5 l
2018 06 27 - 28
Nikam nejedu jen se plácám okolo po obědě si pospím a první den jsem byl kolem moře. Napřed jsem v nějakém plážovém baru kouknul na fotbal, jak budou Němci balit kufry, dobře jim tak už minulý zápas se Švédy pískal rozhodčí pro ně tak se jim to konečně vrátilo. Pak jsem došel k pěknému malému karavanu, tak se ptám zda můžu fotit odpověď ano a už mi dělá kafe. Je úplně nový, první vyjížďka před sezónou. Po cestě se setkávám s nějakým měj tělem plážové restaurace, tak také diskutujeme ale pohoštění už odmítám. Tak mi trochu zase proklepli z angličtiny. Příprava na víkend. Již jsme se po telefonu spojili s Kerem. Znám ho opět z cuchsurfingu, psali jsme si už z Čech a teď jsme si potvrdili setkání na patek s tím, že budu u něho v Izmiru bydlet a že mi ukáže město a víkend se mi bude věnovat.
Druhý den jsem došel do blízkého městečka Foca. Myslím, že jsem byl asi jediný cizinec. Připomínalo mi to městečka v Bretaňi mnoho místních turistů hospůdky super jídlo jen ceny oproti Bretaňi poloviční a krásná turecká atmosféra.
2018 06 29
Odjíždím nedalekého města Foca tankuji ještě projíždím centrem s kamerou a vyrážím do Izmiru. Cesta z města ve okolo starých větrných mlýnů, tak ještě zastavuji a jdu fotit. Cesta ubíhá dobře obědvám v klidu nespěchám. Izmir je přede mnou, ale nějak podceňuji jeho velikost. Je to určitě největší město které jsme s Luciferem projeli, má 2,9 milionu obyvatel. Projíždím okolo obrovského přístavu plného kontejnerů, centrem a také přímo podél moře a parku a na druhé straně restaurace s hotely. Je vše zacpané tak různě kličkuji. celkem mám dobrý směr, ale jak už to chodí tak mi dojde baterie v telefonu a já jedu celou cestu bez mapy jen dle mapy v mobilu. Zastavuji u nějaké restaurace a dobíjím telefon. Jsem kousek od Kerema, ale musím najít přesnou adresu a to už mám zpoždění více než hodinu. Je trochu v baterce tak dojíždím na místo. Přichází velmi příjemné setkání a to ještě netuším, že je to jen začátek. Lucifer bude odpočívat za dveřmi na chodbě domu. Dáváme si čaj Kerem uvaří večeři a otvírá pivo. Je vše velmi dobré. V bytě s námi je jeho pejsek Artur, tak jdeme venčit. Bydlí asi 300 metrů od moře, tak jdeme po nábřeží a je krásný pohled, už se setmělo a jsou vědět světla Izmiru okolo celé zátoky je to několik desítek kilometrů. Po venčení si dáváme jedno pivo napůl, dozvídám se program víkendu a po půlnoci jdeme spát. Mám z toho všeho ve i dobrý pocit.
88,92 km
3.13.48
27,53 km/h
5 l
2018 06 30
Ráno super snídaně a jdeme s Arturem podél moře. Po vycházce necháváme Artura doma, Kerem bere svoje auto a jedeme do centra Izmiru. Je to pár desítek kilometrů. Parkujeme a jdeme k malé velmi staré mešitě a věži s hodinami jež je symbolem Izmiru. Dále procházíme obrovský bazar. Je tu na prodej kromě aut a nemovitostí úplně vše v obrovském množství. Také je zde velmi mnoho lidí a velmi rušno. Kerem mi naviguje " this wej" až přicházíme k bazarové kavárně a dáváme si dobrou tureckou kávu. Opustíme bazar a jdeme k moři.. Je zde mnoho luxusních hotelů před nimi restaurace chodník, jednosměrná silnice dlážděné kameny, druhý chodník, široký pruh zelené s několika stromy a chodníky cyklostezkou a moře. Stínu za stromy je jen velmi málo, ale na každém zastíněném mistečku někdo sedí. Restaurace jsou velmi drahé, tak v marketu kupujeme dvě piva a brambůrky, po domlouvání že platit nemohu platíme napůl. Nacházíme si stinek v parku a popíjíme s výhledem na moře. Vracíme se bazarem zpět k autu a jedeme na jídlo k Nevzatovi, je to dlouholetý Keremúv kamarád. Opět dobré jídlo a povídání. Zde vzniká nápad, že večer pojedeme do baru na pivo..Po venčení Artura bereme auto a setkáváme se v baru s Nevzatem a dalším kamarádem. Po půlnoci se vracíme domu s končí další velmi krásný den plný zážitků.
2018 07 01
Ráno pí snídani bereme Artura do auta a jedeme na kraj Izmiru. Čeká nás pěší výlet na kopce nad Izmirem. Je dost velké horko a stoupání je dost prudké. Kerem mi ukazuje tábořiště v lesích a dochazime až nad velkou přehradu. Vracíme se k autu. Jedeme domu ke Keremovi po cestě kupujeme pivo na večer a stavu je mě se na jídlo. Doma dostávám tady na další místa, která navštívit a já ukazuji zajímavá místa v Evropě Keremovi. Začínám balit, ráno půjde Kerem s Arturem a já vše naložím. Večer berme Artura a pivo a jdeme k moři.
2018 07 02
Ráno vše dle plánu naložím než se vrátí Kerem z vycházky loučíme se já jedu dál a Kerem do práce. Když jsem jel do Izmiru tak to docela šlo, ale vymotat se ven jsem měl velké potíže. Je to obrovské a rozlehle město plné aut. Dojíždím do Sulceku, ale kemp tu není. Odjíždím směrem na Sirince, ani zde kemp není jen dost velké horko. Lucifer nějak divně řadí, odešlo lanko spojky. Zastavuji v nějaké zahradě pod stromy a domlouváM si že si to tam mohu opravit. Takže takřka všechno ven vyndat náhradní lanko vyměnit a vše opět naložit. V tom vedru je problém udělat cokoli i když jsem dostal petku studené vody. Pokračuji do velkého kopce tak musím dát pauzu na chlazení. Přijíždím do městečka Sirince je velice pěkné a první zmínky jsou 500 let před naším letopočtem. Zastavuji a ihned Lucifera obdivují místní prodavači. Říkají ať ho tu nechám tak si beru jen bundu do ruky a helmu i s kamerou nechám na řídítkách. Procházím městečko jsem v džínách, ale už to vedro neřeším. Prodavači mi radí, že že na trávníku u školy můžu stanovat ať si to domluvím s policií. Ta mi vysvetluje že tu stanovat nesmí a ani jine a ať jedu až k moři, že tam je kempů dost. Chovají se dost nadřazeně no policie je všude stejná asi nějaká lepší rasa. Když se vracím zpět tak nikdo nechápe policejní jednání a je jim dost trapně. Přijíždí nějaký jejich kamarád na skútru, tak si ho jeden ihned půjčuje nasedám k němu a veze mi na místo, kde říká ať si se setměním pověsím hamaku a ráno ať přijedu na čaj. Tak večer odjíždím do olivového sadu. Něco drobného připravuji k večeři. Opět přichází na řadu kapesní nůž RUIKE, který jsem dostal na cestu od firmy ARIGA. Je extrémně ostrý tak není problém krájet pršut, který jsem na loňské cestě švýcarským nožem spíše trhal, takže určitě doporučuji, ale opatrně. Na noc se věším se na olivovníky. Kerem je naprosto super, moc mu za vše děkuji a těším se na další setkání tentokrát u mne.
104,79 km
3.46.25
27,77 km/h
3 l
2018 07 03
Ráno vše balím a jedu do blízkého Sulceku s tím, že půjdu do Efesu Lucifera nechám na parkovišti a pak pojedu k moři. Ale nějak mi to nedá, že budu opět v džínách na plném slunci, tak hledám nějaký levný hotel. A nacházím nocleh za 17 EUR. Jedu na adresu vypadá velmi luxusně. Zastavuji před hotelem a už jde ke mne nějaký pán diví se na čem jsem a od kud přijel, já mu ukazuji cenu v telefonu a ptám se zdá je korektní. Chvíli na ní kouká a pak souhlasí, ale v zápětí nabízí větší a lepší pokoj ale za víc.Říkám, že mi stačí původní pokoj, ale nevím zda existuje, nebo že mám limit 18 EUR, a on že tedy větší za 18. Lucifer je zamčen ke schodišti za vrátky vedle hotelu pod kamerou a já mám super pokoj a klimatizací televizí ledničkou a hlavně sprchou a to více se snídaní. Dávám ihned sprchu a jdu do města. Dávám si rýži s kuřecím masem a feferonky za 23 ,- Kč. Ale vedro je dost nesnesitelné, tak návštěvu Efesu zavrhuji jdu zpět opět do sprchy a platím na dvě noci. Do Efesu půjdu zítra po ránu než se vedro rozjede.
7,76 km
0.24.08
19,32 km/h
2018 07 04
Po snídani jdu na maršutku která jezdí do Efesu. Na stanovišti je rušno vyvolávají různé cílové místa. Jdu k chlapíkovi co vykřikuje Efes platím asi půl eura, má na stolku bloček na stránce 14 políček tak škrtá další a čekáme na ostatní. Když se sejde všech 14 zavolá ne nějakou maršutku Řidič na kapotu nalepí nápis Efes, nasedáme a jedeme. Po cestě vysazuje kde kdo pořebuje a když někdo u silnice mávne tak staví a bere další. Není to blbej systém nemusíš hledat zastávku. Prohlídka mi trvá asi tři hodiny a teplo se už dost rozjelo, je 42 C ve stínu. Tak jsem rád, že se vracím do hotelu a jdu spát. Turci fungují dál obchody restaurace a vše jako by ten hic nebyl. To Italové vše zavřou a otevřou až večer. Před čtvrtou vyrážím na místní památky a hrad ten se v pět zavírá. Před čtvrtou vyrážím na místní památky, hrad se v pět hodin zavírá. Jdu kolem obchodu s dárkovým textilem a keramikou. Selman majitel obchodu, viděli jsme se včera v obchodě a pak jsme se potkali večer na ulici, mi ihned láká do obchodu je tam jeho kámoš. Nemá nic k pití tak odbíhá do marketu. Chvíli povídáme pijeme a já odcházím na hrad. Pí prohlídce procházím část města kupuji dvě studená piva a jdu za Selmanem do krámu. Popíjíme pivo povídáme a říká ať se zítra před odjezdem stavím na čaj a uděláme fotku.
2018 07 05
Snídám, balím oblékám si vše čisté, v hotelu mi vyprali, jedu do obchodu na čaj a foto. Loučíme se a já odjíždím k moři a podél moře do města , kde se ubytovávám v kempu. Zbytek dne trávím u moře a bazénu v kempu.
20,3 km
0.43.15
28,17 km/h
2018 07 10
Pokračuji ráno se loučím se sousedem a jedu tankovat. Opouštím Kusadasi a jelikož čekám opět vedro tak dělám první zastávku až po asi padesátipěti kilometrech. Jedu vnitrozemím takže nahoru dolu a teplo se stupňuje. Další zastávka po čtyřiceti a pak zvolňuji a stavím tak po dvaceti. Myslím, že změna trasy nejet do vnitrozemí kde jsou kopce a horko byla správná. Asi vypadám už dost spustle protože se mi dnes už zase ptali zda jedu kolem zeměkoule. Dojel jsem do Bodrumu. Zde začíná riviéra a končí vše co mi na Turecku přitahovalo. Asi příprava na návrat do Evropy. Spousty turistů vše je již na obchodní rovině ceny se také změnily a myslím, že tu budou také ty šmejdi zlodějský. Alkohol se pije proudem i za ty vysoký ceny zahalené ženy někam zmizeli nebo sem nesmí jsou schované doma. Na všech profesích jsou již jen muži. No prostě továrna na turisty. Takže nic pro mne, jen jsou tu krásné velké dřevěné plachetnice a ne jako ty laminátové skořápky jako v Chorvatsku. Podle velikosti a provedení odhaduji, že ceny budou velmi vysoké a všechny mají turecké vlajky. Takže tady vše končí a už se jen přemístit domu. Plánuji trajekt na Kos a následně do Atén.
164,56 km
5.06.08
32,24 km/h
5,5 l
2018 07 14
Vstávám brzy ráno kemp jsem zaplatil včera a musím vše zabalit a naložit. V 8 hodin mám být v přístavu no oni tomu říkají přístav pro lodní lístek a následně odbavení. Zavazadla na rentgen, jsem vedle celníka tak toho moc nevymyslím vezmu zadní tašky všechny předběhnu dávám na pás po kontrole jdu zpět proti frontě dávám pomalu na Lucifera. Přední neřeším a otáčí se na celníka co dál Prý na pasovou. Tak znovu dovnitř další celník si všímá, že si tam chodím jak chci celní pásmo ne pásmo.Odchytí mne tak mu to říkám a on mne bere pas zadem ho dává do kanceláře vyřízeno a jdeme zázemím celnice odbavit Lucifera. Odepisují ho z pasu. Na celníka stačilo to stejné zaklínadlo, že jsem v Turecku prvně a že tu jsou moc přátelští a už byl můj vše mi zařídil a všude provedl. Teď mi řekl, že jsem odbaven ať jdu k lodi že až všichni nastoupí tak odemknou vrata za kterýma stojí Lucifer a další tři osobáky a všichni najedeme. Je to parník jak na Vltavě vzadu s prostorem pro údajně 8 aut ale menšího vzrůstu. Pí asi necelé hodině přistáváme na Kosu. Mikro prostor pro odbavení jak v Turecku. Vysvětlí nám že napřed odbaví cestující z obou lodí. Kontrola pasu, motocykl Stadion mu zase nic neříká tak se s tím chvíli pere, ale papír snese všechno tak s kroucením hlavy to zapisuje do knihy. Jedno ze tří aut bylo turecké a řidič měl nějaký kecy proč máme čekat na konec má nebo udělal problém tak prověřují jeho vízum a pak pas že je padělaný.. To by nám ani nemuselo vadit, ale vrata od plotu otevřou až všem. Pak mu vrací pas a jdou hledat klíče od plotu. Takže v Řecku podstatně delší zdržení než v Turecku a to mám pas EU a to se tady velmi oceňuje.Projíždím město Kos, jdu se zeptat na další lístky do Atén. Jedna loď odplouvá za chvíli a další večer. Tak odjíždím k jižnímu cípu ostrova k moři s tím že se večer vrátím. Měním plán zůstanu na pláži nocovat. Vyhlížím si dva stromy na které se večer pověsím. Pojedu dalším trajektem zítra večer.
23,67 km
1.1.5.12
21,78 km/h
0 l
2018 07 15
Včera když se pláž pomalu vylidňovala, no hlavně u stromu které jsem si vyhlédl tak přeparkovávám věsím hamaku a pohodlně si sedám s lahví červeného výhledem na more a Turecko. A jak tak si popíjím přicházím na myšlenku, že tu asi nejsem vůbec dobře. Jsem sice asi 200 nebo 300 metrů od vojenské základny. Na mne nevidí, a večer světlo reflektoru běhá po pláži. Zjišťuji, že reflexní pruhy na taškách jsou asi v provozu dobré, ale tady je to průser. Nacházím starý kartón a tašky zakrývám. Blikavé světlo by je upozornilo a přiletí by ny kontrolu. Hamaku nevidí je zavěšená a světlo běhá pod ní. Dnes mám tedy službu a budu hlídat hranice Evropy. Místní říkají, mne uvidí policie z lodi a těm se neschovám. Za svitu hvězd a reflektoru po zemi usínám. Nevím proč, ale v noci se budím a na vodě je velké světlo, jsem rozespalý tak přemýšlím zda na druhém břehu bylo nějaké město, které by svítilo. Pak si říkám, že převaděči přece nejsou debilové, aby jeli přímo k vojenské základně. Tak o tom chvíli přemýšlím a koukám na to světlo. Pohybuje se rovnoběžně. Bude to asi obrovský výletní parník s turisty a mizí za základnou. Tak znovu usínám a opět se budím a zase nevím proč přesně na svítání. Je to nádherný pohled. Rozepínám a zvedám moskytiéru, začínají se objevovat pobřežní hory Turecka, pak nad nimi oranžový pruh, který zmizí a je vidět obloha a pak docela rychle slunce, které se zvedá na oblohu.Je to velice krásné divadlo, a nemít hamaku tak to ze stanu nikdy neuvidím a zaspím. Opět v klidu usínám a probudí mne až pálící sluníčko. Kolem poledne balím jedu do města Kos dávám si jídlo a dvě piva a jedu do přístavu. Místní barman mi říká, že jsem tu brzy tak kecáme pak přichází prodejci lodních lístků, tak kupuji persona a kolo. Zrovna začíná finále fotbalu tak se jdu dívat. Po osmé přijíždí loď, a je tu problém nechce mi tam pustit ať si jdu dokoupit motorku. Dokupuji a když se vracím tak mu říkám že je největší debil ze všech Řeků a vjíždím do břicha velké lodi.
8,65 km
0.21.36
24,4 km/h
2018 07 16
Noc na lodi docela šla. Dá se říct, že jsem se vyspal. Ráno je z přístavu dost náročný výjezd. Dost se motám neustále vydávám telefon s mapou jsou tu různé překladiště rafinérie no nic moc. V jednu chvíli už to neřeším a jedu v protisměru pak přes středový pruh a pryč. Čekal jsem, že to dnes bude problém. Po pár desítkách kilometrů ale většina dopravy mizí na dálnici a já jedu takřka sám po pobřeží kolem moře a celkem po rovině až poloostrovu Peloponés. Je tu vyhloubeny hluboké hluboký průplav ve skále. Po Peloponésu je silnice stejná takže dobrá jen to horko zase nabírá.Stavím častěji a daří se mi dojet až do plánovaného kempu asi 30 km od Patry ze které popluji trajektem do Benátek. Tak se jdu vykoupat kupuji studené pivo a jdu postavit stan. Zůstávám tu tři dny ve čtvrtek mi jede trajekt.tak máme volno. Jsem na relativní samotě tak přichází na řadu poslední dvě hotová jídla EXPRES MENU, které ditribujuje firma GOOD FOODS. Vozím vždy jen tři bojuji s místem a váhou, ale vzpomínka na domov vždy potěší jsou to jídla jak od maminky a teplo jim nevadí takže super.
194,76 km
5.43.59
33,33,7 km/h
4 l
2018 07 19
Velmi pomalu balím není žádný spěch trajekt odplouvá až večer. Do přístavu to mám asi 30 km musím koupit nějaké jídlo víno a lodní lístky, ale když odjedu po obědě tak já vše v pohodě. Vše mám naloženo jdu ještě do sprchy je opět již velké horko a po poledni platím a odjíždím. Cesta je podle předpokladů v horku, ale po sprše jsem se rozloučil s německým sousedem s tím, že se večer uvidíme v přístavu a ihned rozjel tak profukuje a jde to. Před Patrou potkávám krásný most z Peloponésu na pevninu. Zastavuji a dělám několik fotek. Dojíždím do Patry ( azbukou píší Pátra latinkou Patra a na mapě Patras tak si vyber) jdu rovnou koupit lístky na loď a vracím se do města na jídlo dávám poslední dobou kuvanou kávu, a kupuji jídlo na loď. Chleba banány redbull vodu a víno. Po šesté se vracím do přístavu v další kanceláři měním jízdenky za palubní lístky a máme čekat dále, po desáté nás pusti do prostoru přístavu. U lodi se setkáváme s párem ze Slovinska na velkém BMW, přijíždí nějaký hoch z Francie na skútru vzadu malý box na zádech batoh a mezi nohama obal s kytarou. Vydává kytaru a začne hrát z lodi zatím vyjíždí nekonečně kamiónů.Naloďujeme se jako první velké BMW další rakušáci na podobných strojích, já s Luciferem a další. Uvážu Lucifera k zábradlí beru přípravný batoh a tašku s jídlem a jedu výtahem nahoru. U recepce nás posílají po schodišti dál nahoru. V horním patře v prostoru i schodiště je již rozloženo několik ležení tak si zabírám místo vedle německého kamaráda z kempu pěkně v koutě u zamčených dveří. Rozbaluji ležení kuchyň i jídelnu a už se hlásí Slovinci jsou za těsně za rohem z druhé strany.
45,16 km
1.40.03
27,56 km/h
2 l
2018 07 21
Loď odplouvá asi s hodinovým zpožděním Dáváme si trochu vína a jdeme spát. Ráno když jdu na toaletu potkávám tam muže dlouhými šedivými vlasy v copánku, který se tu umývá dáváme se do řečí a říká že z Řecka. Je to klavírista a jede na koncert do Hamburku. Když je klavírista nevozí si nástroj, tak proč by nemohl jet na motorce a další koncert ho čeká Belgii. Pobyt na této lodi je mnohem příjemnější než všechny kratší plavby, protože máme rozložené ležení a není s ním žádný problém. Druhý den se už všichni známe, tak se zdravíme a vzájemně potkáváme na palubě, plavba docela příjemně utíká přes to, že vpravo je voda, vlevo je voda, za námi je voda a i před lodí je vidět všude jen voda a voda, nikde není vidět pevnina. Ráno když připlouváme k pevnině tak je obloha kovově šedivá. Takže to vypadá, že každou chvíli začne pršet. Po připlutí se vzájemně loučíme a motorkáři na velkých motorkách odjíždí s pokřikem Jawa Biker. Odjíždím do města poblíž Benátek, kde zastavuji a dávám si kafe a snídani. Dále pokračuji do Benátek, kde dělám fotky Lucifera a gondol. Místní policie pro moje focení v centru Benátek nemá ale vůbec žádné pochopení napřed mi nevykazuje pryč což respektuji, ale vzápětí mne odchytává další skupinka dvou policistů které vede policistka, a to je problém. Zastavuje mne, vysílačkou volá posilu a několik desítek minut čekáme na další policisty. Přichází další tři policisté, požadují moje a luciferovi doklady a sepisuji dlouhosáhlý protokol pokuta je ve výši 25 až 500 Eur píší mi 50 euro a vrací doklady, protokol a složenku na poštu. Když mi vrátí všechny doklady tak se mi policistka ptá zda mám ty fotky. Dělám, že nerozumím a říkám . „S tebou ? Já se nefotím s každým já se fotím jen s hezkými ženami.“ Pět policistů se po sobě podívá a ona čílí, že jestli jsem přijel přes hlavní most pro pěší tak zaplatím maximální pokutu, a posílá dva policisty aby šli se mnou. Přicházíme k nádraží a já jdu po cestě kolem kolejí, oni že to nikam nevede a že tam počkají, možná jsou tam ještě teď. No, ale ona byla fakt škaredá, a oni si to asi taky mysleli, a já jí to řekl do očí za 50 EUR. Odjíždím z Benátek do Lido Jesolo s tím, že když zaplatím policii tak nebudu platit žádný kemp. Od oběda volám kamaráda Petra, že jsem na místě a že pojedu na motokárovou trať, kde tady končím. On říká že je nedaleko, tak jedu k nim a zůstávám dva dny.
85,79 km
3.44.52
22,89 km/ h
0 l
2018 07 23
Přemisťuji se na motokárovou trať setkávám se kamarádem Bóďou, který Lucifera převeze přes Alpy až do Prahy. Tašky přendavám z Lucifera do dodávky, beru si malý batoh a jedu busem do Benátek a večer do Prahy.
2018 07 24
Ráno mi přichází foto, jak kamarádi u kterých jsem bydlel v Izmiru přejíždí z Budapešti do Prahy, tak jim píši kde jsou. Rychlá odpověď právě dojeli do Prahy, odepisuji,že tam budu za dvě hodiny a domlouváme se na rychlé setkání na jedno ranní pivo na nádraží. Když jsem byl v Turecku měli zájem o návštěvu Hřenska a okolí, tak domlouváme detaily zítřejšího výletu a já jedu domů.
2018 07 25 + 27
Středeční výlet do skal u Hřenska příroda krásná, ale ten gastronomicky zážitek na Mezní Louce, kde je několik restaurací je strašný o cenách raději nemluvím a vrchol všeho byl, když chtěli cigarety tak nás poslali do 8 km vzdáleného Hřenska. To jsem opravdu litoval, že jsem občanem této země. Páteční návštěva Kutné Hory vše napravila, krásné památky a super jídlo klasické knedlo vepřo zelo za míň než polovinu cen jídla u Hřenska ve staré historické zájezdní restauraci těsně vedle kostela Nebevzetí P.Marie. Představuji si jak zde kdysi přepřahali koně.
2018 07 30
Všechno má svůj konec, tak přichází poslední kilometry domů. U Bóďi nakládám vše na Lucifera, moc mu děkuji a odjíždím. Dnešní poslední etapa začíná Na Balkáně po cestě se stavuji v ADVENTURE MOTO dávám kofolu povídám s Petrem a pak už jen kousek domu
36,64 km
1.18.29
28.06 Km/h
0 l
2018 05 24
Vše je naloženo a brzy ráno vyrážím směr Turecko. Dnes plánuji dojet do Mutěnic k Mírovi na víno. Projíždím Neveklov jedu kolem Benešova, ve Vlašimi potkávám spousta dětí co jdou do školy a kolem desáté dojíždím na střed Česka. Dělám foto a pokračuji dál do Polné. Vyhlížím hospodu na oběd, ale nic mi nepadne do oka, tak plánuji zastavit ve Velkém Meziříčí. Jednou po cestě mi připadá, že Lucifer nějak nejede problém je, že mi těžkne noha a já mu přibržďuji. Protočím pedály a zase frčí. Za Měřínem se mu opět moc nechce a je to z kopce, ale nebrzdím tak mačkám spojku a okamžitě zhasne. Zastavuji u krajnice, na neutrál dojíždím na zastávku autobusu a nechám vychladnout. Je po výbrusu, ale má najeto asi 400 km tak je mi divné proč by se přidřel. Po vychladnutí nejde motor protočit pedálem, tak vyndám svíčku stříknu tam olej řadím jedničku a hrkám mopedem dopředu a dozadu a píst se začíná pohybovat na spíše na pohyb dozadu. Na druhé straně silnice nedaleko mne mi pozorují z dodávky, která patří k chlapíkům co malují pruhy na silnici. Náhle je dodávka vedle mne a řidič se ptá „Kam tě máme odvézt ať tu nejsi na zastávce?“ To se běžně nestává, že někdo nabízí sám pomoc. Odpovídám že kamarád má v Meziříčí prodejnu a servis motorek a je to asi 4 kilometry. Nakládají mi a odváží k Ivo Kaštanovi. Když mne vidí s helmou a venku dodávku tak nevěřícně kouká. Vyndaváme Lucifera, děkuji za odvoz a na dílně sundavám válec kroužky prasklé nejsou válec také dobrý tak měním kroužky sestavuji motor, ale po nastartování to vše mlátí, tak říkáme dolní ložisko na ojnici. Když to bylo rozebrané tak jsem za ní nevzal, holt každý dělá chyby a já jí přiznávám. Telefonem se spojuji s Milanem ze Stadion tuning a zamlouvám celou klikovku. Jen pro pořádek tahle klikovka byla z Ústí n Labem ještě než jsem začal spolupracovat s Milanem. Ivo mi nabízí ať se vyspím v jeho firmě což rád přijímám a telefonuji Martině mojí dceři ať zítra nejede na Moravu autobusem, ale mým autem a ať mi tu vyzvedne. Takže vlastně konec, ale vše vyřešeno a zařízeno. Večeřím pizzu a kofolu a Ivo mi zrazuje z cesty do Turecka kde jsou celní potíže s motocykly a auty, tak mi trochu rozhodí mám o čem přemýšlet. Říká ať dám dvě skoby na zeď, tam pověsím Lucifera a chodím se tam kochat, že ujel již neskutečné cesty jako asi žádný jiný a že v nejlepším se má přestat. No asi ví o čem mluví má zde vystavenou motorku se kterou byl úspěšný na maratónu Paris – Dakar, kousek vedle má Hondu se kterou drží světový rychlostní rekord na solné pláni v Americe. Večer mu říkám, že abych se tu nenudil tak si rozeberu Lucifera, tak odpovídá dílnu tu máš tak si dělej co chceš já zamakám a přijedu ráno. Druhý den se loučíme, já moc děkuji a on říká to až budeme někdy v důchoďáku vyprávět tak nám to stejně věřit nebudou.
Tak a to je v ten moment možná konec celé letošní cesty. Odvážíme Lucifera přemýšlím co bude no hlavu jak pátrací balón, nechce se mi to vše takhle vzdát. Lucifera opravím to je jasné ale cesta je otazník.
No a přesně po čtrnácti dnech vyrážím znovu a proto jsem psal restart protože opravdu byl. Že dojedu do Turecka kde budu déle než tři týdny a najedu více než 1.000 km v teplotách 46C a vrátím se domů bez poruchy, výměnu lanka spojky nepovažuji za poruchu, to jsem nepočítal ani ve snu. Nakupovat u Milana ve Stadion – tuning se určitě vyplatilo a jsem rád, že do toho se mnou šel, bylo to pro něj dost velké riziko, ale ví co prodává, kdyby to nefungovalo tak by asi přišel o nějaké zákazníky.
cca 227 km
x.xx.xx
xx,xx km/h
3 l
Hodnocení vybavení:
Čelovku FENIX od firmy ARIGA sro jsem používal nejen v kempech, ale při spaní v hamace jsem jí měl na krku takže jsem mohl v případě potřeby z hamaky sledovat okolí koupi doporučuji.
Nůž RUIKE od firmy ARIGA sro je nejen velmi příjemný do ruky, ale je nutno být opatrný, protože jeho čepel je velmi ostrá. Není problém krájet cokoli včetně sušené šunky na tenké plátky což se mi s žádným jiným nožem nedařilo koupi doporučuji.
Bunda AIR´N´DRY od firmy M B W je do horka a pěkně profukuje. K bundě jsem dostal jako doplněk vrchní bundu do deště a to je katastrofa. V dešti je na nic, jet rychleji a ve větší zimě tak nevím. Na mopedu a v teplém počasí a jen pár hodin jsem to vydržel. V žádném případě nekupovat!!!
Trika COOLMAX AIR od firmy SENSOR jsou do velkého horka ideální, nenosil jsem celou cestu nic jiného a když se ochladí tak jako další vrstvu oblékám DOUBLE FACE ,které lze používat oboustranně s rozdílnou hřejivostí a fakt to funguje. Letos jsem používal i dva páry ponožek, které jsem střídal a také moc doporučuji.
Nepromokavé brašny ORTLIEB od firmy AZUB BIKE s.r.o se velmi jednoduše nasazují, přetahoval jsem je ještě kurtou, jednak se stáhnou k nosiči a nejdou rychle sundat ( ukrást z nosiče). V dešti není žádný problém vše je v suchu a ani prach se do brašen nedostal. Neměl jsem s nimi žádný problém doporučuji.
Jídla EXPRES MENU od firmy GOOD FOODS jsem vezl tři různé druhy po jednom kuse ( bojuji s váhou a prostorem) Příprava je velmi jednoduchá a po delší době naše česká kuchyně přišla k chuti. Vzal bych si více, ale nepoberu, všem určitě doporučuji.
Díly na motor a podvozek Lucifera je od firmy STADION TUNING. Nebudu komentovat celá cesta bez závady mluví za jejich kvalitu. V horku kopcích v dešti nebyl žádný problém. Od doby co tu vše kupuji tak jezdím a neopravuji, což v minulosti při nákupu u ostatních prodejců bylo opakem.
Hamaka od firmy NATURA-NUOVA je naprosto úžasná věc na cestování postavená za minutu, složená za minutu. Nevadí terén, mokro, kameny, křoví, nevlezou tam hadi myši apod. a je zní vidět ven to je super. V místech, kde nechcete stavět stan tak tisíckrát lepší než spaní pod širákem. Kdo se v ní jednou vyspí už ji nedá koupi doporučuji.
Stan VEGA EXTREME v popisu stanu Populární expediční stan s velmi tuhou konstrukcí od firmy PINGUIN jsem používal již při loňské cestě. Na postaveném stanu praskla jedna tyč, asi pnutím materiálu, když je postaven na sluníčku tak jde velmi špatně zapínat povrchový materiál se smršťuje a vypadá že prasknou švy. Firma Pinguin uznala reklamaci, ale jaké bylo mé překvapení když vyměněná tyčka měla jinou barvu a protržená stanovina byla opravena záplatou a opět v jiném odstínu. Je to kosmetická záležitost, ale když dáte auto na záruční opravu a namontují na červené auto bílé dveře tak je to funkční, ale nemá to logiku. Jen podotýkám, že se jedná o jeden z nejlepších a nejdražších typů stanu v této velikosti od Pinguinu tak jak asi jsou kvalitní ty levné modely. Letos jsem vezl železnou kulatinu pro případ dalšího lomu jako výstuhu, což pro mne byla zátěž navíc. Při první cestě jsem chválil starý stan PINGUIN byl vyroben v Česku, ale dnes je to velká firma a kvalita a serióznost šla pryč. V žádném případě nekupovat!!!
ZÁVĚR
Cestu jsem uskutečnil dle velmi volného plánu průběžně aktualizovaného. Plánoval jsem navštívit Turecko kde jsem byl déle než tři týdny navštívil mnoho zajímavých míst a najel více než 1.000 km. Při plánování jsem cestu zpět neřešil ta vznikla až v Turecku, kde jsem zavrhl vrátit se podobnou trasou. Volba trajektů byla o přemístění domů. Když jsem jel v roce 2016 z Albánie domů přes Alpy tak jsem Luciferovi slíbil, že přes Alpy už nepojede a sliby se mají plnit nejen o vánocích ( Alpy musíme zdolávat přes průsmyky, na dálnici a do tunelů nemůžeme). Při pobytu v Turecku jsem hledal možnosti přepravy přes Alpy a souběžně jsem dostal zprávu, že kamarád Bóďa nabízí dopravu z Itálie domu. Nabídku jsem velmi uvítal s tím, že já pojedu napřed autobusem a potkám v Praze kamarády z Izmiru, kteří tam jedou na dovolenou a můžu je vzít u nás na výlety, které si již doma vyhlédli. Letošní cesta byla plánovaná na setkávání se s místními lidmi což se splnilo a musím říct, že po celém Turecku kde jsem byl jsou velice přátelští a snaží se pomoct. Určitě jsem neměl sebemenší pocit, že by se mi mělo něco stát nebo mi měl někdo něco udělat spíše naopak. Nejhorší a nejnebezpečnější provoz byl v Bulharsku a pak v Itálii.
Ujeté km celkem 3.440,16
Tankováno 80,2 l
Spotřeba 2,33 l/100 km
